ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1894.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 1894/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, proti žalované L. P. , zastoupené JUDr. Martinem Steiningerem, advokátem se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 162/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 12 Co 309/2015-128, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Iva Kouly, advokáta se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) není – jak bude rozvedeno – níže – přípustné ve smyslu §237 o. s. ř.
Dovolací argumentace vztahující se k tvrzeným (jiným) vadám odvolacího řízení přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť k těmto vadám dovolací soud přihlíží jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), což se netýká této věci.
Další část dovolání, sestávající z formulovaných právních otázek, a to:
- „zda při výkladu hmotněprávního jednání lze odmyslet od jeho logiky a systematiky ve prospěch jazykového výkladu, když každý směřuje k jinému závěru, a to v situaci, kdy je pro oba dán přinejmenším stejně rozumný základ“ , a
- „zda při výkladu projevu vůle je vždy třeba vycházet ze zásad, které ovládají soukromoprávní vztahy, zejména principu ochrany dobré víry toho, komu byl právní úkon určen“ ,
k nimž dovolatelka přiřazuje svou dovolací argumentaci s tvrzením, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, fakticky představuje vedení právní polemiky s odvolacím soudem na základě jiného skutkového základu, než ze kterého při rozhodování vycházel odvolací soud.
Dovolatelka sice v textu dovolání poukazuje na některá rozhodnutí dovolacího soudu, avšak s žádným z nich (posuzováno podle právních závěrů obsažených v těchto dovolatelkou odkazovaných rozhodnutích) není rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, v právním nesouladu, s ohledem na skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při rozhodování vycházel.
Dovolatelka polemizuje se závěry odvolacího soudu, který vycházel mj. i z textu kupní smlouvy, jejíž kopie je založena na č. l. 4 procesního spisu a v (relevantních) článcích II. a III. je tohoto znění:
„II. Předmětem plnění
Pan P. P., který je výlučným vlastníkem domu čp. v T. – H., se zastavěnou plochou č. parcely 87 o výměře 283 m2 a zahradou č. o výměře 230 m2 tamže, vše zapsané u Katastrálního úřadu v T. v LV č. 19 pro obec T. a k. ú. H., prodává polovinu zastavěné parcely a zahrady své družce L. F..
III. Cena plnění
Kupující kupuje polovinu této nemovitosti, jejíž cena je dána znaleckým posudkem č. 1264-34/97 ze dne 11. 3. 1997 soudního znalce Ing. Zdeňka Garlíka...činí polovina odhadnuté částky Kč 354.280,-- (slovy...).“
Předmětem dokazování byl rovněž návrh na vklad vlastnického práva podle shora uvedené kupní smlouvy, jehož kopie je založena č. l. 5 procesního spisu, a který je tohoto znění:
Žádost o vklad do katastru
Katastrální úřad...
T.
Žádám o uložení do katastru nemovitostí, kupní smlouvy ze dne 24. listopadu 1997, mezi panem P. P....a slečnou L. F....týkající se zastavěné parcely č. 87 o výměře 283 m2 a zahradou č. o výměře 230 m2, vše zapsané u Katastrálního úřadu v T. v LV č. 19 pro obec T. a k. ú. H..
Datum: 24 listopadu 1997
Podpisy žadatelů:
P. P. (podpis) L. F. (podpis) “
Jestliže odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že prvně označená listina představuje kupní smlouvu, jejímž předmětem byl ze strany žalobce prodej spoluvlastnického podílu (v rozsahu id. ½ vzhledem k celku) dovolatelce toliko k uvedeným pozemkům, nelze v tomto učiněném právně kvalifikačním závěru zaznamenat rozpor se skutkovým stavem, z nějž odvolací soud (soud prvního stupně) při meritorním rozhodování vycházel, především (z pohledu uplatněné dovolací argumentace) nelze dovodit, že by se toto právní posouzení věci dostalo do kolize s právními názory, které jsou obsaženy v ustálené judikatuře dovolacího soudu ohledně řešení problematiky výkladu právních úkonů podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v rozhodném zněn. Tedy, jinak řečeno, že by se odvolací soud při řešení právní otázky výkladu účastníky učiněného právního úkonu (označeného jako kupní smlouva) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 5388/2015, v němž je připomenuta relevantní judikatura vztahující se k problematice interpretace právních úkonů podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v rozhodném znění, který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ). Znovu je třeba zdůraznit, že sama okolnost, že dovolatelka vychází z jiného skutkového základu věci a (oproti odvolacímu soudu) zcela jinak rozsouzený případ právně posuzuje, přípustnost jejího dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud v tomto směru pouze ve stručnosti poznamenává, že při rozhodování o těchto nákladech řízení nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech řízení rozhodl podle §9 odst. 4 písm. b), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011) a §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a podle §146 odst. 3 o. s. ř. je přiznal žalobci, který se prostřednictvím svého advokáta k dovolání dovolatelky, jež bylo tímto usnesením dovolacího soudu odmítnuto, písemně vyjádřil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu