ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2082.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2082/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem, se sídlem v Písku, Otakara Jeremiáše 1311, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 76 261 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 53/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. 8 Co 2355/2015-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), která měla být žalobkyni způsobena rozsudky soudů ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 209 C 19/2011.
Napadeným usnesením odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zastavil řízení a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žalovaná nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na ustanovení §14 odst. 1 a 3 OdpŠk a judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že nebyl-li před podáním žaloby nárok předběžně projednán u příslušného úřadu, měl by soud tento nedostatek podmínky řízení, jenž je odstranitelný, řešit postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavit teprve poté, co učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku. Za situace, kdy okresní soud žalobkyni na příslušnou zákonnou podmínku uplatnění nároku u soudu upozornil a poskytl jí desetidenní lhůtu, považuje odvolací soud jeho opatření za dostatečné. Pokud si sama žalobkyně není vědoma uplatnění nároku u příslušného úřadu, považuje i odvolací soud tuto podmínku za nesplněnou. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je podmínkou pro uplatnění tohoto nároku u soudu. Splnění této podmínky je v řízení povinen prokázat žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená advokátem, včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na takovém řešení otázky procesního práva, že nebyl-li v době podání žaloby nárok na náhradu škody ve smyslu §14 odst. 1 OdpŠk předběžně uplatněn u příslušného úřadu (zde Ministerstva spravedlnosti), je třeba tento nedostatek podmínky řízení řešit postupem podle §104 odst. 2 o. s. ř. a nedojde-li k jeho odstranění aktivitou žalobce řízení zastavit. Takové řešení právní otázky je ve smyslu §237 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, uveřejněný pod č. 11/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Výjimku z uvedeného pravidla představuje situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle §15 odst. 2 OdpŠk, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá. Za této situace by zastavení řízení nemohlo naplnit účel sledovaný ustanovením §14 OdpŠk, bylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. V takovém případě lze výjimečně od požadavku předběžného projednání nároku upustit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009).
Druhou výjimku z uvedeného pravidla představuje situace, kdy žalovaný nárok přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání, avšak žalovaná dala jasně najevo, že jej (vůbec) uspokojit nehodlá. Za takové situace je třeba uzavřít, že požadavek na předběžné projednání podle §14 odst. 3 OdpŠk byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku a postup podle §104 odst. 2 o. s. ř. ohledně částky požadované navíc oproti částce uplatněné v rámci předběžného projednání není namístě (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011).
O žádnou z uvedených výjimek se v projednávané věci nejednalo.
Namítá-li dovolatelka, „že se nejedná o podmínku neodstranitelnou“, míjí se její polemika s odůvodněním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který jednoznačně vyjádřil, že se jedná o „nedostatek podmínky řízení, jenž je odstranitelný“ a že soud má věc „řešit postupem dle ust. §104 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavit, samozřejmě teprve poté, co učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku.“
Napadené rozhodnutí stojí na zjištění, že žalobkyně k výzvě soudu sdělila, „že si není vědoma, že by nárok u žalované uplatnila, nicméně tuto skutečnost nevylučuje. Uplatnění nároku však není schopna doložit.“ Žalobkyně přitom uplatnění nároku nedoložila ani v rámci odvolacího řízení, ani nesdělila, co jí v doložení této skutečnosti ve stanovené lhůtě brání, ačkoliv nejpozději z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně byla poučena o relevantní právní úpravě a z ní vyplývajícího důsledku neuplatnění nároku u příslušného úřadu. Ani obecně z hlediska práva na spravedlivý proces tak nelze uzavřít, že by soudy svým postupem znemožnily žalobkyni „domoci se spravedlivého zadostiučinění za škody, které jí byly způsobeny nesprávnými rozhodnutími soudu na základě nerovného a nespravedlivého procesu“, jak namítá dovolatelka.
Není-li dovolání přípustné, dovolací soud k případným vadám řízení nepřihlíží (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu