ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2202.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2202/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce Ing. M. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalovanému Z. Č. , o náhradu nemajetkové újmy ve výši 60.000,- Kč s příslušenstvím, o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů , vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 337/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2015, č.j. 70 Co 187/2015-39, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Jihlavě (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. července 2015, č.j. 21 C 337/2014-34, nepřiznal žalobci pro odvolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. května 2015, č.j. 21 C 337/2014-21, osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný vyplatil žalobci v období od března do května 2014 vysoké částky specifikované v odůvodnění tohoto usnesení, žalobce v době, kdy podával žalobu mohl předpokládat, výdaje spojené s tímto řízením a nemohl očekávat osvobození od soudních poplatků a navíc výše soudního poplatku činí pouze 2.000,- Kč. Pokud jde o ustanovení zástupce z řad advokátů, soud prvního stupně měl za to, že žalobce je schopen zcela jasně a zřetelně formulovat své požadavky vůči soudu a náležitě tak uplatňovat svoje práva a chránit své zájmy.
Krajský soud v Brně (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. září 2015, č.j. 70 Co 187/2015-39, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a navíc dodal, že na straně žalobce jde o zjevně (prima facie) bezúspěšné uplatnění práva a není proto dána ani další podmínka pro jeho osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 ve spojení s §138 odst. 1 o.s.ř.
Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) blanketním dovoláním ze dne 19. října 2015 a současně požádal, aby mu soud prvního stupně ustanovil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 21 C 337/2014-46, vyzván, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.
Na tuto výzvu reagoval dovolatel prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů, který v zastoupení dovolatele doplnil dovolání. Uvedl v něm, že dovolání podává proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 22. září 2015, č.j. 70 Co 187/2015-39. Uvedené rozhodnutí podle žalobce spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Se závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu nesouhlasí, protože uvedené finanční prostředky nebyly vyplaceny. Dále uvádí, že má v současnosti dluh u ČSOB ve výši nejméně 17.000,- Kč a kromě příspěvku na bydlení ve výši 1.368,- Kč měsíčně nemá žádný příjem ani úspory. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že se v předmětné věci jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva a nadále je přesvědčen, že je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně jeho zájmů ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 o.s.ř. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Jak však vyplývá z posuzované dovolání, nikterak potřebné neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce nevymezil zákonem předvídaným způsobem, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Zejména neuvádí žádné ustanovení občanského soudního řádu, o něž opírá přípustnost svého dovolání, pouze tvrdí, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ani z obsahu dovolání nelze dovodit, že by uplatňoval některou z okolností uvedenou v §237 o.s.ř., které jedině mohou založit přípustnost dovolání.
Protože v souzené věci nebyl naplněn žádný předpoklad přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu