ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.224.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 224/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobců a) Ing. J. K. a b) J. K. , zastoupených Mgr. Janou Malou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 335, proti žalovaným 1) D. R. , a 2) Ing. J. J. , oběma zastoupeným JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, o určení vlastnického práva k pozemku, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 4 C 190/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. července 2015, č. j. 18 Co 208/2014-287, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Chrudimi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. října 2013, č. j. 4 C 190/2006-204, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. října 2014, č. j. 4 C 190/2006-234, určil, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemku v katastrálním území P. u S., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. července 2015, č. j. 18 Co 208/2014-287, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalovaný 1) „je vlastníkem pozemku v katastrálním území P. u S. a obci S., který byl oddělen z pozemkové parcely v katastrálním území P. u S. a obci S geometrickým plánem Ing. O. K. č. plánu , ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. O. Š. dne 17. 3. 2015, č. , jenž je součástí tohoto rozsudku.“ Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní (dále též „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasná dovolání, v nichž ovšem nevymezili předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolání žalovaných jsou vystavěna na skutkové a právní polemice s rozhodnutím odvolacího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalovaných není ve smyslu §237 o. s. ř. – jak bude rozvedeno níže – přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že dovolatelé v nich nevymezili předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. neuvedli v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak). Přitom pouhá právní polemika dovolatelů s právním posouzením věci odvolacím soudem přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Jelikož dovolání postrádají obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty dovolateli odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpějí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
I když v případě odmítacího usnesení není zapotřebí nákladový výrok odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto je vhodné uvést, že žalobcům nebylo možné náhradu nákladů dovolacího řízení přiznat, neboť jejich písemné vyjádření k dovolání zcela pominulo důvod, pro který nakonec byla dovolání žalovaných odmítnuta (pro absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání), takže z uvedeného hlediska nelze hovořit o účelně vynaložených výdajích žalobců v souvislosti s jejich zastoupením advokátem v tomto dovolacím řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu