ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2256.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2256/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně B. T. , zastoupené opatrovnicí J. D., zastoupené JUDr. Karlem Fořtem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti žalovanému P. J. , zastoupenému Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 36 C 28/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. ledna 2015, č. j. 8 Co 2033/2015-312, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání žalovaného (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel předpoklad přípustnosti svého dovolání vymezil tvrzením, že odvolací řízení, z nějž vzešlo dovoláním napadené rozhodnutí, je postiženo (jinou) vadou spočívající v tom, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, i když „nalézací soud odmítl dovýslech Mgr. P. S. k otázce prokázání skutečnosti, koho Mgr. S. při sepsání darovací smlouvy zastupoval, opomenul důkaz, který je velmi důležitý pro hmotněprávní posouzení celého případu – tedy, zda žalobkyně v době uzavírání darovací smlouvy měla schopnost rozpoznávací a ovládací.“
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Shora vyložená námitka uplatněná dovolatelem, jež se vztahuje k procesnímu postupu odvolacího soudu, který při existenci popsané jiné vady prvoinstančního řízení v meritu věci potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž podle dovolatele odstranil popsanou jinou vadu řízení, nepředstavuje zde kvalifikovanou otázku procesního práva, jež by odvolací soud řešil napadeným rozhodnutím při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Přitom platí, že ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.) a vady řízení samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání, na níž lze – v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 – usuzovat toliko prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Ani dovolatelův odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 (který je veřejnosti přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), s přihlédnutím k výše uvedenému, nic nemění na faktu, že dovolací soud k (jiným) vadám řízení může ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout jen tehdy, jestliže je dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, o kterýžto případ se v daném případě nejedná. Navíc dovolatel při použitém judikatorním odkazu dostatečně nezohlednil či snad přehlédl, že v řešeném případě dovolací soud přistoupil k vydání kasačního rozhodnutí v procesní situaci, kdy vytkl odvolacímu soudu, že ten „pochybil, pokud v situaci, kdy v relevantní části rozsudek okresního soudu byl z důvodu skutkového deficitu nepřezkoumatelný, namísto vydání kasačního usnesení přistoupil ke změně odvoláním napadeného rozsudku, a to v procesní situaci, kdy žádný z důkazů, z nichž čerpal skutková zjištění zásadně významná pro následně přijatý právně kvalifikační závěr, způsobem předvídaným v občanském soudním řádu nezopakoval (§213 odst. 2 o. s. ř.)“ Taková procesní situace ovšem na daný případ nedopadá; proto uvedený odkaz, z nějž snad dovolatel usuzoval, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v (citovaném rozhodnutí řešené právní otázce) rozporu s judikaturou dovolacího soudu, není (z pohledu přípustnosti dovolání) přiléhavý.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu