ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2538.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2538/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, PhD., LL.M., v právní věci žalobce OSA – ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 20, IČ 63839997, zastoupeného JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalované obchodní společnosti Microsoft Mobile Sales International Oy, se sídlem Keilalahdentie 2-4, 02150 ESPOO, IČ 2422986-2, Finská republika(dříve Nokia Czech republic, s.r.o., IČ 62583328, se sídlem Prague City center, Praha 1, Klimentská 46/1216), zastoupené Mgr. Vojtěchem Chloupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o 8.485.200,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 94/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, č.j. 1 Co 30/2014-225, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se jako hromadný správce ve smyslu ustanovení §97 odst. 1 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen “autorský zákon”) domáhal po původní žalované Nokia Czech Republic, s.r.o. zaplacení částky 8.485.200,- Kč s příslušenstvím jako náhradní autorské odměny podle §25 autorského zákona z multimediálních přístrojů, v tomto případě mobilních telefonů, které žalovaný dovážel za účelem dalšího prodeje.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. června 2012, č.j. 32 C 94/2011-118, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. prosince 2014, č.j. 1 Co 30/2014-225, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje všechny náležitosti předpokládané ustanovením §157 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) pro odůvodnění rozsudku, zejména tak nelze zjistit ze kterých důkazů soud prvního stupně vycházel, napadený rozsudek neobsahuje ani jednoznačný právní závěr, když absentuje odkaz na konkrétní hmotněprávní ustanovení týkající se charakteru uplatněného nároku a navíc soud prvního stupně zatížil řízení významnou vadou, neboť nepoučil účastníky podle §119a odst. 1 o.s.ř. Uložil proto soudu prvního stupně, aby v novém rozhodnutí – po splnění poučovacích povinností – vycházel ze skutečně provedených důkazů a uvedl zjištěný skutkový stav zcela jednoznačně, aby pak věc posoudil po stránce právní, uvedl přesně ustanovení autorského zákona, podle kterého postupoval, správně označil uplatněný nárok, a aby se pokusil vyložit příslušná ustanovení vyhlášky č. 488/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v kontextu s unijním právem a rozhodnými judikáty soudního dvora EU. Na závěr uvedl, že pokud jde o karty k mobilním telefonům dováženým žalobcem, jeví se mu žaloba co do základu důvodná podle §5 odst. 2 ve spojení s ustanovením §6 odst. 2 vyhl. č. 488/2006 Sb., na rozdíl od nároku z dovezených mobilních telefonů, u kterých se zpoplatňují pouze paměťová média s nimi dodávaná, což si však bude vyžadovat hlubší rozbor i zdůvodnění.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 24. dubna 2015 dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 ve spojení s §238 o.s.ř. a domnívá se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou je právní kvalifikace mobilního telefonu, tedy toho, zda se i na mobilní telefon, který má zabudována taková technická zařízení, která umožňují jeho užití zároveň jako přístroje pro zhotovování rozmnoženin děl chráněných autorským právem pro soukromou potřebu uživatele, a který je pro tuto svou funkci přístroje pro zhotovování rozmnoženin též nabízen v obchodní síti jako „hudební telefon“ či „chytrý telefon“ a jako takový je pro zhotovování rozmnoženin chráněných děl uživateli užíván, vztahuje výjimka ze zpoplatnění těchto přístrojů podle ustanovení §6 vyhlášky MK ČR č. 488/2006 Sb., v účinném znění; resp. zda pro subsumpci přístroje pro zhotovování rozmnoženin pod dobrodiní výjimky z povinnosti zpoplatnění postačuje jej vybavit též funkcí mobilní telefonie . Nesouhlasí také s názorem odvolacího soudu týkajícím se procesních vad řízení a vytýká mu, že nevyslovil žádný závazný právní názor pro soud prvního stupně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že odvolání žalované se zamítá a rozhodnutí soudu prvního stupně se potvrzuje.
K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná, která poukazuje na to, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu závažných vad řízení a nepřezkoumatelnosti, takže jeho usnesením se řízení nekončí, a proto dovolání není přípustné. Domnívá se proto, že dovolání by mělo být odmítnuto.
Usnesením ze dne 1. března 2016, č.j. 1 Co 282/2012-258, Vrchní soud v Praze rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se společností Microsoft Mobile Sales International Oy, se sídlem Keilalahdentie 2-4, ESPOO, IČO 2422986-2, Finská republika na místo původně žalované obchodní společnosti Nokia Czech republic, s.r.o., IČO 62583328, se sídlem Prague City center, Praha 1, Klimentská 46/1216.
Při posuzování dovolání Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu může být shledáno přípustným, neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz ). V posuzovaném případě však nebyl splněn další předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř.
Podle dikce ustanovení §237 o.s.ř. je současně jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
V posuzované věci důvodem, pro nějž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, nebyl odlišný právní názor na právní kvalifikaci mobilního telefonu, jak to předestírá dovolatel. Odvolací soud takto postupoval z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a pro vady řízení. Otázka předložená v dovolání dovolatelem tedy nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Jinými slovy řečeno, nespočívá-li na uvedené otázce rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže založit přípustnost tohoto dovolání tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení v označené věci končí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto o nich, včetně nákladů žalované spojených podáním vyjádření k dovolání žalobce, rozhodne nalézací soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu