ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3660.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3660/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce A. D. (dříve P. Č.), t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, zastoupeného JUDr. Vítem Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Púchovská 2782/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 100 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 327/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 13 Co 39/2016-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady škody vzniklé žalobci tím, že si musel znovu pořídit věci, které mu byly odňaty při nástupu do vazby dne 16. 7. 1993 a následně mu nebyly vráceny.
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Důvodem zamítnutí žaloby bylo promlčení žalobního nároku, když soudy přihlédly k žalovanou vznesené námitce promlčení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, pro vady odmítl.
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty prvé o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Napadené rozhodnutí bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 18. 4. 2016.
Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dovolání podal (bylo dodáno do datové schránky soudu prvního stupně) dne 17. 6. 2016, tedy včas, ještě v dvouměsíční lhůtě dle §240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání kromě označení soudu, kterému je určeno, data a místa vyhotovení, účastníků řízení a rozhodnutí, které je dovoláním napadáno, ničeho dalšího neobsahuje. Zejména ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje vymezení, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se dovolatel domáhá. O tyto obsahové náležitosti pak nebylo dovolatelem doplněno ve lhůtě pro podání dovolání, jak to vyplývá z ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř..
Žalobce doplnil své dovolání až podáním doručeným do datové schránky soudu prvního stupně dne 14. 7. 2016, tedy po uplynutí lhůty pro podání dovolání podle §240 odst. 1 o. s. ř.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby z doplnění dovolání vycházel, musel by dovolání tak jako tak odmítnout, neboť žalobce v opožděném doplnění dovolání pouze poukázal na vady řízení, které samy přípustnost dovolání nezakládají (§242 odst. 3 o. s. ř.), a nijak nevymezil splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., když nijak neoznačil rozdílnou rozhodovací činnost dovolacího soudu, od níž přípustnost dovolání odvíjí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2016
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu