ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.3989.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3989/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. Ž. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 125 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 81/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 55 Co 8/2015-72, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2014, č. j. 31 C 81/2013-55, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 125 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 20 Co 469/2012. Nesprávný úřední postup měl podle žalobce spočívat v tom, že Městský soud v Praze porušil povinnost přerušit řízení a položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 21. 4. 2015 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 31 C 81/2013-85, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl (výrok II). Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 24. 8. 2015, č. j. 55 Co 309/2015-96, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K žalobcem podanému dovolání Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. 30 Cdo 9/2016-110.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 2016, č. j. 31 C 81/2013-113, které bylo žalobci řádně doručeno dne 18. 7. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 27. září 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu