ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4024.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4024/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně J. C., zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 94/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 25 Co 105/2015-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 11. 2014, č. j. 10 C 94/2013-121, ve výroku o věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 601 350 Kč. Odvolací soud dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala částky 401 350 Kč jako náhrady škody a částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Majetková a nemajetková újma měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v nalézacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 151/95 a navazujícím vykonávacím řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, pokud pro účely stanovení konce řízení ve vztahu k běhu promlčecí doby neposuzoval vykonávací řízení jako integrální součást řízení nalézacího, ale vycházel z konce řízení nalézacího (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část III, odstavec 2 in fine ).
Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další námitky, které jsou v dovolání uvedeny (že žalobkyně v době po skončení nalézacího řízení a před začátkem řízení vykonávacího podávala návrhy na výkon rozhodnutí a navrhla soudu, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku; že z rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit právní úvahy soudu, které ho vedly k výroku rozhodnutí; že soud měl žalobkyni informovat o tom, že byl na povinného prohlášen konkurz; že délka vykonávacího řízení nebyla přiměřená). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu, od jehož řešení se má řešení přijaté odvolacím soudem odchylovat, nebo tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by dovolatel blíže specifikoval, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu