ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4077.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4077/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Mgr. V. K., zastoupeného JUDr. Milanem Klímou, advokátem se sídlem v Praze 10, Sámova 220/4, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 6 182 100 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 81/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. 35 Co 475/2015-175, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soudu pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 7. 2015, č. j. 40 C 81/2011-122, zamítl žalobu co do částky 82 100 Kč (výrok I) a rozhodl, že nároky žalobce na náhradu škody vůči žalované uplatněné žalobou ve výši 3 600 000 Kč a 2 500 000 Kč jsou co do základu dány (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně základu nároku žalobce na zaplacení částky 3 600 000 Kč a 1 500 000 Kč s tím, že o výši těchto nároků a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozhodnutím, a ohledně nároku na zaplacení částky 1 000 000 Kč jej zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Celkové částky 6 182 100 Kč se žalobce domáhal jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem v souvislosti s vydáním stavebního povolení a rozhodnutí o změně stavby před dokončením, které se týkaly hotelu v domě č. p., na pozemcích parc. č. 673 a 1072/1, v obci P., k. ú. S. M., jež bezprostředně sousedí s nemovitostí, v níž se nachází bytová jednotka žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 35 Co 475/2015-175, byl žalované doručen dne 24. 3. 2016. Žalovaná uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla v plném rozsahu dovoláním dne 24. 5. 2016, odůvodnění tohoto dovolání soudu předložila dne 20. 6. 2016.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty pro podání dovolání prominout.
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Podle ustanovení §243c odst. 1 dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Napadené rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 24. 3. 2016. Žalovaná podala dovolání dne 24. 5. 2016, tedy v poslední den lhůty pro podání dovolání, s tím, že „písemné odůvodnění tohoto dovolání zašle žalovaná soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne podání dovolání“.
Žalovaná podala blanketní dovolání v poslední den lhůty pro podání dovolání, avšak o zákonem stanovené náležitosti je v rozporu s ustanovením §241b odst. 3 o. s. ř. doplnila až po uplynutí lhůty k podání dovolání dne 20. 6. 2016.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 2119, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4408/2008).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu