Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.03.2016, sp. zn. 30 Cdo 4161/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4161.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4161.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4161/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce J. L. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 94 020 510 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 213/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015, č. j. 35 Co 153/2015-339, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 29. 11. 2011, č. j. 35 Co 264/2011-210, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2011, č. j. 10 C 213/2005-181, kterým byla zamítnuta žaloba o náhradu škody ve výši 94 020 510 000 Kč s příslušenstvím. Proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, přičemž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (č. l. 215). Žádost žalobce o ustanovení advokáta byla zamítnuta (č. l. 223), neboť „žalobce svoje majetkové poměry žádným způsobem neprokázal“. Odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta bylo odvolacím soudem odmítnuto (č. l. 265), žalobce se dovolal, ale poté vzal dovolání zpět a zároveň znovu požádal o ustanovení advokáta s tím, že „v mezidobí nastal aktuální stav, kdy žalobce může soud požádat o osvobození od soudních poplatků“, a že „žalobce se domnívá, že v současné době splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tedy i pro ustanovení zástupce“ (č. l. 287). Soud prvního stupně žalobce vyzval (č. l. 303), aby sdělil, jakým způsobem se výrazně změnily majetkové poměry žalobce od posledního rozhodování soudu o shodném návrhu žalobce. Žalobce odpověděl přípisem (č. l. 304), ve kterém pouze obecně uvedl, že je nemajetný, nezaměstnaný, nemá žádný příjem, je zadlužený a trpí vážnými psychickými potížemi. Soud prvního stupně následně žalobce znovu vyzval (č. l. 306), aby svůj návrh řádně odůvodnil a uvedl, k jaké konkrétní změně došlo od června 2012, kdy bylo o shodné žádosti žalobce naposledy rozhodováno. Soud prvního stupně ve výzvě popsal, které konkrétní skutečnosti má žalobce přesvědčivě objasnit – např. měl uvést, jaké jsou jeho příjmy, případně důvod, proč příjem chybí, uvést výši nákladů na bydlení, tj. nájemného a služeb spojených s nájmem, a výši jiných nutných nákladů. Žalobce zaslal soudu vyplněný formulář „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, ve kterém neuvedl, jaké jsou jeho náklady na bydlení a jiné nutné výdaje. Uvedl, že je plně invalidní a nepobírá žádný důchod, protože nemá zaplaceno sociální pojistné. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 10 C 213/2005-328, bylo o nové žádosti žalobce (č. l. 287) rozhodnuto tak, že osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení se nepřiznává a že návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení se zamítá. Napadeným usnesením odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že žalobce řádně své osobní a majetkové poměry neosvědčil a že jeho tvrzení o osobních a majetkových poměrech jsou objektivně nevěrohodná. Ze skutečností doložených žalobcem není zřejmé, z čeho žalobce žije, z čeho např. hradí náklady na bydlení, léky a stravu. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 6. 2015, č. j. 10 C 213/2005-342, žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání (ve věci samé) zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce byl zároveň poučen, že nesplní-li výzvu do sedmi dnů ode dne doručení uvedeného usnesení, dovolací soud řízení o dovolání zastaví. Žalobce si advokáta nezvolil. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení advokáta, podal dovolání (č. l. 345), při jehož podání rovněž nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Podle závěrů komentářové literatury je účastník povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., §1 až 200za, Komentář . 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 953). Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, jaké jsou majetkové a osobní poměry žalobce. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce je plně invalidní, což doložil rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Karlových Varech (č. l. 58). Žalobce uvedl, že nedostává invalidní důchod, neboť „nemá zaplaceno sociální pojistné“ (č. l. 316), toto své tvrzení však přes výzvu soudu (č. l. 306) ničím nedoložil – žalobce předložil pouze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 11. 2005, podle kterého nebyla žádost žalobce o invalidní důchod dosud vyřízena (č. l. 20), žádný další důkaz žalobce nepředložil. Žalobce neuvedl, zda požádal o přiznání jiných dávek, případně jak bylo o jeho žádostech rozhodnuto. V odvolání proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce uvedl, že bydlí u dcer, které se o něj starají, zajišťují mu bezplatně základní životní potřeby, živí jej a kupují mu léky. Žalobce dále předložil rozsudek, podle kterého je povinen platit na výživu syna částku 8 500 Kč měsíčně (č. l. 317), a potvrzení od paní L. H., podle kterého žalobce na výživném dluží částku 907 675 Kč (č. l. 319). Žalobce však přes výzvu soudu prvního stupně nesdělil, zda žádal o snížení výživného a s jakým výsledkem. Žalobce dále předložil vyrozumění o zahájení exekuce proti žalobci jako povinnému pro pohledávku ve výši 143 354,11 Kč s příslušenstvím (č. l. 321). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobce věrohodně nedoložil svoje osobní a majetkové poměry. Žalobce předně nevysvětlil a nedoložil, jaké jsou jeho příjmy (nedoložil rozhodnutím, že nepobírá invalidní důchod, a neuvedl, zda pobírá jiné dávky, případně zda o ně požádal). Žalobce navíc neuvedl, zda požádal soud o snížení výživného, které je povinen platit svému nezletilému synovi, s jakým výsledkem, případně proč tak neučinil, jestliže nemá žádné příjmy. Tato skutečnost rovněž působí nevěrohodně (není zřejmé, zda je žalobce skutečně bez příjmů, když nepožádal o snížení výživného) a neumožnila soudům zjistit, jaké jsou majetkové poměry žalobce. Není tedy zřejmé, jaká je osobní a majetková situace žalobce, a z toho důvodu nelze ani učinit závěr, zda poměry žalobce odůvodňují osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o. s. ř. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1594/2014, nelze učinit závěr, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku, jen ze skutečnosti, že žalobce hodnověrně nevylíčil své poměry, pokud k vylíčení chybějících skutečností a k doplnění chybějících důkazů nebyl soudem vyzván. Žalobce však soudem prvního stupně k doplnění rozhodných skutečností a důkazů vyzván byl (a to dokonce opakovaně), přesto však doplnění neučinil. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 29. 11. 2011, č. j. 35 Co 264/2011-210, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky podle o. s. ř. V Brně dne 1. března 2016 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/01/2016
Spisová značka:30 Cdo 4161/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4161.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ustanovení zástupce
Dotčené předpisy:§138 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-05-13