ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4271.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4271/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně TST REAL s.r.o. , identifikační číslo osoby: 27607470, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4/1586, zastoupené Mgr. Janem Lehovcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované JUDr. Milana Bronce , soudního exekutora, se sídlem Exekutorského úřadu v Českých Budějovicích, Šumavská 17, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, o náhradu škody ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 380/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2015, č. j. 21 Co 183/2015 - 134, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 25 C 380/2013-93, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 1 400 000 Kč s příslušenstvím, uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení na straně žalované náklady řízení ve výši 71 000 Kč.
Žalobkyně napadla rozsudek soudu první stupně odvoláním. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně navrhla, aby na její místo do řízení vstoupila společnost MINING SERVICE LLC, registrační číslo 4734220, se sídlem 3411 Silverside Road, Wilmington, County of New Castle, Delaware, USA, DE 19810 (dále jen „Mining Service“).
Napadeným usnesením odvolací soud návrh žalobkyně odmítl, když s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu uzavřel, že se ze strany žalobkyně jedná o čítankové zneužití práva na procesní nástupnictví, zvláště když z dosavadního průběhu řízení plyne jednoznačná neúspěšnost žalobkyně v předmětném sporu. Odvolací soud přitom akcentoval sled událostí v rámci chýlícího se konce odvolacího řízení, kdy došlo k postoupení vymáhané pohledávky a podání návrhu na vstup společnosti Mining Service do řízení.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně dále uvádí, že při řešení výše uvedené otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolací soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec první). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec druhý). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec třetí).
Praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup je namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. Obdobný závěr přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu).
K výše uvedenému závěru se přitom Nejvyšší soud přihlásil v řadě rozhodnutí, za mnohá např. usnesení ze dne 25. 12. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, či ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1634/2012.
V projednávané věci odvolací soud nepochybil, jestliže z citované judikatury vycházel a zabýval se otázkou, zda návrh dovolatelky podle §107a o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu §2 o. s. ř. Přitom vzal v úvahu všechny zjištěné skutečnosti, zejména pak i dostupné okolnosti na straně jmenované společnosti, a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená, a to i s přihlédnutím k časové posloupnosti jednotlivých právně významných událostí a dále k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně byl postupitel neúspěšný a byla mu uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek napadené usnesení obstojí. Za této situace dovolací soud dovolání zamítl (§243d písm. a/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu