ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4667.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4667/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 800 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 323/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2016, č. j. 58 Co 3/2016-214, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, č. j. 58 Co 3/2016-222, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř. a následně podal žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 31 C 323/2014-262, žádost dovolatele zamítl. Usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 8. 2016, č. j. 58 Co 278/2016-273, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 9. 2016, č. j. 31 C 323/2014-275, dovolatele vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, přičemž dovolateli stanovil lhůtu 10 dnů od doručení usnesení. Dovolatel na výzvu reagoval návrhem dle §164 o. s. ř., jenž byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2016, č. j. 31 C 323/2014-288, zamítnut. Dále dovolatel podal doplnění svého dovolání, aniž by splnil podmínku povinného zastoupení, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4549/2014, a nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2479/15, z nichž vyplývá, že pro toto dovolací řízení není potřeba, aby byl dovolatel nutně zastoupen advokátem.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, vyplývá, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V dané věci však bylo o zastoupení dovolatele v tomto dovolacím řízení pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně č. j. 31 C 323/2014-262, jež bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č. j. 58 Co 278/2016-273, které nebylo dovoláním napadeno. Otázka ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení již byla pravomocně vyřešena, tudíž v tomto řízení není dán prostor pro aplikaci závěrů uvedených v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 NSČR 9/2015.
Dovolací soud řízení o dovolání žalobce podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu