ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.4992.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 4992/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Z. B., zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 908 408 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 163/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2015, č. j. 14 Co 288/2015-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2015, č. j. 27 C 163/2013-182, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 908 408 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 408 408 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vynaložených nákladů na právní zastoupení v trestním řízení, a zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda zastavení trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 představuje dostatečné zadostiučinění za délkou trestního stíhání způsobenou nemajetkovou újmu, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu se zastavení trestního stíhání žalobce pro jeho nepřiměřenou délku z důvodu amnestie prezidenta republiky jeví jako dostačující odškodnění jeho nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015). K argumentu žalobce, že nárok na zadostiučinění by naopak měl v případě, pokud by obecný soud zastavil trestní stíhání na podkladě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Nejvyšší soud dodává, že výše uvedený závěr se uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení zastaveno s poukazem na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014).
Námitka žalobce, že ustanovení §12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, na jím uplatněný nárok na náhradu škody nedopadá, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce na zaplacení náhrady škody je s odkazem na §12 odst. 1 písm. b) OdpŠk nedůvodný, když trestní stíhání bylo zastaveno pouze z důvodu účasti žalobce na amnestii prezidenta republiky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, uveřejněné pod číslem 35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1388/2004).
Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu