ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5395.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5395/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce R. L. , zastoupeného JUDr. Alešem Liskem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o zaplacení 50 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 25/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 20 Co 189/2016-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. 11 C 25/2016 - 18, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro meritorní řízení. Soud zhodnotil majetkové a výdělkové poměry žalobce a dále vzal do úvahy, zda je ustanovení zástupce třeba k ochraně zájmů žalobce ve smyslu §30 o. s. ř. Soud dospěl k závěru, že jsou sice dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ale s ohledem na kvalitu podání žalobce a jeho dobrou orientaci v právní problematice není ustanovení zástupce žalobci nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil k odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením provedeným soudem prvního stupně a uzavřel, že ačkoli podaná žaloba vykazuje určité nejasnosti, tyto jsou snadno odstranitelné po konkrétní výzvě soudu, věc se jeví skutkově i právně jednoduchá, o procesních právech a povinnostech soud ve smyslu §5 a 118a o. s. ř. účastníky poučí a z těchto důvodů nemůže nezastoupený účastník doznat v řízení újmy na svých právech.
Proti usnesení odvolací soudu podal žalobce dovolání a uvádí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání shledává žalobce ve skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dle dovolatele je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně a vyvstalé právní otázky mají po právní stránce zcela zásadní význam. Dovolatel namítá, že v jiných řízeních (před jinými soudy), v nichž vystupuje, je mu zástupce běžně ustanovován, pouze Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze jsou ve svém zamítavém postoji k návrhům žalobce ojedinělé a nerespektují zejména žalobcovo právo na spravedlivý proces a zásadu legitimního očekávání. Dále bylo postupem soudu narušeno jeho ústavně zaručené právo na rovnost stran.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud jej však odmítl pro vady, pro něž možné v řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř).
Dovolateli byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 9. 2016, č. j. 11 C 25/2016 – 71, ustanoven advokát pro dovolací řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve smyslu §241a odst. 2 pak musí dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat (mimo jiné) taktéž argumentaci, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Ve zkoumaném dovolání je sice uvedeno tvrzení, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, není však dále specifikováno jakým způsobem, v čem bylo právní posouzení provedené odvolacím soudem odchylné. Naopak jsou opakována obecná tvrzení již dříve uplatněná a posouzená v řízení před soudy obou stupňů, aniž by bylo konkrétně zpochybněno právní posouzení přijaté odvolacím soudem. Namítá-li proto dovolatel nedostatek v odůvodnění, neformuluje žádnou procesněprávní otázku, jež by splňovala předpoklady přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel tím ve skutečnosti brojí proti jím tvrzené vadě řízení, kterou se soud nemůže zabývat, pokud není dána přípustnost dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Pokud dovolatel upozorňuje na skutečnost, že je mu soudy v jiných věcech vždy přiznáván zástupce z řad advokátů, je nutno konstatovat, že ve smyslu §135 ve spojení s §159a o. s. ř. není soud vázán rozhodnutími jiných soudů (k tomu blíže např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011), naopak je povinen zhodnotit všechny konkrétní a specifické okolnosti projednávaného případu a podle §132 o. s. ř. všechny důkazy hodnotit podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Soudy obou stupňů se ve zkoumaném řízení v odůvodnění vypořádaly s osvětlením důvodů, jež je vedly k přijatému výroku, proto nemůže dovolací soud přisvědčit žalobci, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces či narušena zásada legitimního očekávání nebo rovnosti stran.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že projednání dovolání není možné, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz , usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ). Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 3524/13 potvrdil, že „[k] tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).“
Ústavní soud se dále k otázce vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde vysvětlil, že: „… novelizace občanského soudního řádu (zákon č. 404/2012 Sb., který zavedl nově povinnost pro dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění přípustnosti dovolání) řešila přetížení Nejvyššího soudu neúměrným množstvím podaných dovolání v občanskoprávních a obchodních věcech, které Nejvyšší soud nestíhal v přiměřené lhůtě vyřizovat. Novela chtěla reagovat i na to, že ‚velmi často se objevují případy, kdy kvalita dovolání sepisovaných advokáty je na opravdu nízké úrovni. Nejčastěji se jedná o dovolání, v nichž advokáti zaměňují ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání s dovolacími důvody ...‘ (viz důvodová zpráva k zákonu č. 404/2012 Sb.). Z toho plyne, že záměrem novely (v podobě vytvoření příslušné nové náležitosti dovolání) byla regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
S ohledem na shora uvedené dovolací soud taktéž dospěl k závěru, že
Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu