ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.750.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 750/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobců a) T. H. , b) Mgr. M. Š. , zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 193/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2014, č. j. 68 Co 344/2014-420, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím každému žalobci jako náhrady za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 331/93.
Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokem I) odmítl odvolání žalobců proti vyhovujícím výrokům o věci samé, (výrokem II a III) částečně změnil ve vztahu k oběma žalobcům zamítavé výroky o věci samé, jinak je potvrdil a (výroky IV až VII) uložil žalované povinnost zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení.
Ve vztahu ke každému žalobci, a to i ve spojení s dříve částečně pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně, bylo žalované uloženo zaplatit částku 107 138,80 Kč s příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle §142 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení vyšel ze sazby odměny advokáta ve výši 2 480 Kč za jeden úkon právní služby podle §9 odst. 4 písm. a), §11 odst. 2 písm. c), §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci, zastoupení advokátem, včasným dovoláním, a to v rozsahu výroků IV až VII o náhradě nákladů řízení, když nesouhlasí s aplikací §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a namítají, že odvolací soud měl při stanovení odměny advokáta za 12 úkonů právní pomoci vyjít z tarifní hodnoty věci 120 000 Kč podle §7 ve spojení s §8 odst. 1 advokátního tarifu.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání jako nepřípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenstvím pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolatelé nesouhlasí s tím, že v napadeném rozsudku byla sazba odměny jejich právního zástupce stanovena z tarifní hodnoty podle §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, byť jsou si vědomi, že odvolací soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Podle dovolatelů měl odvolací soud vyjít z tarifní hodnoty určené podle §8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy výši odměny advokáta určit podle žalobou požadovaného plnění – jistiny.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 5/2014, „jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání odepřely.“
Pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. je tedy rozhodující, zda napadeným výrokem (výroky) byla každému ze žalobců odepřena náhrada nákladů řízení v částce převyšující 50 000 Kč.
Odvolací soud vyšel podle §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč, které podle §7 advokátního tarifu odpovídá sazba odměny 3 100 Kč. Tuto snížil o 20 % podle §12 odst. 4 advokátního tarifu na částku 2 480 Kč, neboť šlo o společné úkony při zastupování více osob, a současně navýšil o 21% sazbu DPH. Výsledná částka sazby odměny za jeden úkon právní služby u každého z žalobců tak činila 3 000,80 Kč. Celkem pak přiznal náhradu za 12 úkonů právní pomoci před soudem prvního stupně (v jednom případě s poloviční sazbou) a za 2 úkony právní pomoci před odvolacím soudem.
V případě tarifní hodnoty 120 000 Kč by podle §7 advokátního tarifu činila sazba odměny 5 900 Kč, po snížení o 20 % podle §12 odst. 4 advokátního tarifu a navýšení o 21% sazbu DPH 5 711,20 Kč. Rozdíl částek nákladů řízení představovaných sazbou odměny advokáta tak v důsledku odlišného postupu nemůže být vyšší než 2 710,40 Kč. Ani při celkem 14 úkonech právní pomoci u žádného z žalobců nepřevyšuje rozdíl částek 50 000 Kč.
S výjimkou stanovení tarifní hodnoty dovolatelé způsob stanovení náhrady nákladů řízení dovoláním nijak nezpochybnili. Ve smyslu §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. tak žádnému z žalobců dovoláním napadenými výroky nebyla odepřena náhrada převyšující 50 000 Kč.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, nebylo u žádného z žalobců ve smyslu §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §238a o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 6. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu