ECLI:CZ:NS:2016:30.ND.230.2016.1
sp. zn. 30 Nd 230/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně EXPOmedia, s. r. o., IČ 28405218, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 1560/99, zastoupené JUDr. Theodorem Klánem, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/25, proti žalované WAGON OPOLE Sp. z o. o. , KRS No. 0000454616, se sídlem v Opole, Tadeusza Rejtana 7, Polská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Žalobu společnosti EXPOmedia, s. r. o., o zaplacení částky 10 420,07 EUR s příslušenstvím proti žalované WAGON OPOLE Sp. z o. o., projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 21. 6. 2016, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, učinila žalobkyně návrh, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud České republiky projedná a rozhodne žalobu proti žalované WAGON OPOLE Sp. z o. o., jíž se domáhá zaplacení částky 10 420,07 EUR s příslušenstvím z titulu smlouvy ze dne 27. 11. 2015 označené „contract for specific work“ (dále jen „smlouva“). Uvedený návrh byl součástí této žaloby.
V odůvodnění návrhu na určení místně příslušného soudu žalobkyně uvedla, že ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní odměnu ve výši 13 017,34 EUR za to, že žalobkyně žalované zajistí, v rozsahu vytyčeném smlouvou, účast na veletrhu TRAKO 2015 konaném v Gdaňsku. Žalobkyně tvrdí, že poskytla žalované služby v rozsahu smlouvy, ale žalovaná jí jako odměnu uhradila pouze částku 2 597,27 EUR. Žalobkyně proto dle svého tvrzení vystavila žalované fakturu na zbývajících 10 420,07 EUR, splatnou dne 18. 12. 2015, žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani poté, co jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu k plnění.
Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. VIII odst. 4 smlouvy, místní příslušnost konkrétního českého soudu však sjednána nebyla, proto žalobkyně žádá Nejvyšší soud, aby ve smyslu ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají před právem členských států aplikační přednost.
Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen dne 21. 6. 2016, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. čl. 66 odst. 1 nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. 10. 2015 nebo po něm).
Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena:
a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením;
b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo
c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
Z kopie smlouvy předložené žalobkyní Nejvyšší soud zjistil, že podle čl. VIII odst. 4 věty druhé a třetí této smlouvy budou všechny spory, které vzniknou na základě nebo v souvislosti s touto smlouvou, řešeny stranami, pokud to bude možné, smírně. Pokud nebude možné některý spor vyřešit smírně, bude řešen příslušným soudem České republiky, který má věcnou a místní příslušnost.
Vzhledem k tomu, že ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
Žalovaná je podle žalobkyně právnickou osobou se sídlem v Polsku a z informací poskytnutých žalobkyní ani z jiných okolností nevyplývá, že by byl v České republice umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek.
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Proto Nejvyšší soud určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu