ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.1348.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 1348/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně PROBUTO a. s. , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Svatovojtěšská 2835, identifikační číslo osoby 25277901, zastoupené JUDr. Pavlem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, proti žalované P Automobil Import s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 25080229, zastoupené Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, o zaplacení částky 1 220 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 128/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 67/2015-422, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 67/2015-422, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 22 Cm 128/2012-409, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. 22 Cm 128/2012-371, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 220 650 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání a požádala o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 22 Cm 128/2012-409, žalobkyni osvobození od soudních poplatků za odvolání nepřiznal. Z předložených listin zjistil, že její hospodářský výsledek za rok 2013 představoval zisk ve výši 83 835 Kč. Celková čistá aktiva za rok 2013 představovala částku 18 359 000 Kč, z toho krátkodobé pohledávky 3 949 000 Kč, finanční hotovost 1 564 000 Kč, prostředky na účtech v bankách 1 045 000 Kč. Tržby za prodané zboží činily 1 259 000 Kč, náklady na vynaložené zboží 1 259 000 Kč, tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb 1 771 000 Kč, ostatní provozní výnosy 1 022 000 Kč. Hospodářský výsledek před zdaněním byl záporný, dosáhl -1 148 000 Kč. Nerozdělený zisk představoval částku 12 433 000 Kč, krátkodobé závazky 973 000 Kč, celkové náklady 3 204 373,52 Kč, celkové výnosy 3 288 207,91 Kč. Aktuální použitelný zůstatek na bankovním účtu ke dni 14. 12. 2014 činí 76 064,43 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „vzhledem k postavení podnikatele, který sice v současné době nemusí svým majetkem a finančními prostředky dosahovat výše soudního poplatku za zahájení řízení, ale opatřit si finanční prostředky je v jeho možnostech“. Skutečnost, že žalobkyně je v řízení zastupována advokátem, svědčí o tom, že „finanční prostředky žalobce na tyto výdaje má“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně s tím, že soud prvního stupně učinil dostatečná zjištění o majetkových poměrech žalobkyně, a přitakal jeho závěru, že žalobkyni nelze považovat za nemajetnou. Odvolací soud zdůraznil, že nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně nemohla úspěšně požádat o poskytnutí úvěru nebo získat prostředky k úhradě soudního poplatku prodejem některé z movitých věcí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na niž konkrétně odkazuje. Soudům nižších stupňů vytýká, že nezohlednily strukturu jejích aktiv a jejich nízkou likviditu, ani fakt, že hodnota majetku žalobkyně byla v předložených dokladech vyjádřena pouze v účetních hodnotách. Vzhledem k omezení vlastnického práva k nemovitostem a k zápornému výsledku ekonomické činnosti nemá možnost vzít si na zaplacení soudního poplatku úvěr u banky. Soudy podle názoru žalobkyně pochybily, jestliže nezhodnotily, jaké budou další náklady na řízení v projednávané věci, ani jestli má žalobkyně reálně možnost si takové prostředky zajistit. Žalobkyně uvádí, že v důsledku cíleného, komplexního a likvidačního jednání žalované nemůže od roku 2009, respektive 2012 podnikat, musela propustit všechny zaměstnance a její ekonomika je trvale ztrátová. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje dovolání za neopodstatněné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, respektive zamítl.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudního poplatku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se pojí též závěr o jeho důvodnosti.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), s odkazem na komentářovou literaturu (dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) Nejvyšší soud mimo jiné vysvětlil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Stejné závěry formuloval Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014, na které odkázal odvolací soud, či v usnesení ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, na které odkazuje dovolatelka (obě rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by se odvolací soud těmito judikatorními závěry řídil. Závěr o nedostatku předpokladů pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků, byť částečného, založil toliko na obecné úvaze, že žalobkyně jakožto podnikatelka má možnost si potřebné prostředky opatřit. Uvedl, že „nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce nemohl úspěšně požádat o poskytnutí úvěru“ a že „nelze vyloučit možnost získat prostředky k úhradě soudního poplatku prodejem některé z movitých věcí“. Přitakal soudu prvního stupně, který toliko konstatoval údaje uvedené v účetních dokladech žalobkyně, aniž by zjišťoval objektivní schopnost dovolatelky poplatkovou povinnost splnit. Povinnosti zhodnotit komplexně celkové majetkové poměry žadatelky odvolací soud nedostál.
Poznatky soudů nižších stupňů samy o sobě nedovolují dospět k závěru, že žalobkyně má příjmy, které jí umožňují zaplatit soudní poplatek ve výši 61 030 Kč, popřípadě že je v jejích reálných možnostech opatřit si finanční prostředky potřebné k zaplacení soudního poplatku jiným způsobem. Jejich posouzení je neúplné též v tom, že nebraly zřetel na výši soudního poplatku, na případné náklady spojené s dokazováním (zejména zda lze ve věci očekávat náklady na svědečné a znalečné) ani na náklady spojené s poskytnutím právní pomoci (dovolatelka je zastoupena advokátem).
Z uvedeného vyplývá, že důvody, pro něž odvolací soud nevyhověl žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků, ve světle uvedených judikatorních závěrů vykládajících ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. neobstojí.
Na adresu dovolatelky je však třeba podotknout, že se nemůže spokojit s vágním zpochybňováním hodnoty či likvidity svého majetku a nechat na soudu, aby její tvrzení vyvracel. Nejvyšší soud v již citovaném R 99/2013 zdůraznil, že je to žadatel o osvobození od soudních poplatků, kdo je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.); jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 9. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu