ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.1834.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 1834/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Český inkasní kapitál, a.s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalované J. V. , zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, o zaplacení 24 553,78 Kč a 26 498,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 53 C 163/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. 96 Co 518/2014-207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 920 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Romana Majera.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 7. 2014, č. j. 53 C 163/2010-159, 53 C 794/2010, ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 45 391,93 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 847,60 Kč (výrok I.), a dále přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 840,80 Kč (výrok II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je – stejně jako níže uvedené rozhodnutí – veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Tak tomu však v souzené věci není. Dovolatelkou zformulovanou otázku odpovědnosti osob za plnění ze smluv, nabízených osobám, které se na základě těchto smluv následně dostanou do tzv. dluhové pasti, odvolací soud neřešil a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatelka nevymezila.
Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů není vzhledem k §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť jak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalobkyni byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně (19 847,60 Kč), tak výše nákladů náhrady nákladů odvolacího řízení (7 840,80 Kč), nepřevyšují částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I kdyby však dovolání nebylo v obou uvedených částech nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice totiž brojí proti uložené povinnosti zaplatit žalobkyni náklady řízení a namítá, že nebylo rozhodnuto o jejich úhradě ve splátkách, nicméně žádnou právní otázku a ustálenou rozhodovací praxi, od níž se měl odvolací soud odchýlit, neoznačuje; přípustností dovolání v jeho zbývající části se tak nelze vůbec zabývat.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 9. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu