ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3538.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3538/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Domov pro seniory Lukov, příspěvková organizace , se sídlem v Lukově, Hradská 82, PSČ 763 17, identifikační číslo osoby 70850941, zastoupené JUDr. Petrem Haluzou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1413/41, PSČ 190 00, proti žalované Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , se sídlem v Praze – Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, PSČ 120 00, o zaplacení částky 743 877 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 279/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2016, č. j. 68 Co 394/2015-231, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2016, č. j. 68 Co 394/2015-238, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 987,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v prvé řadě v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, „jaký význam má časový údaj o trvání výkonu specifikovaného pod kódem 06613 – Ošetřovatelská intervence – časová dispozice 10 minut“ v kapitole 913 – všeobecná sestra v sociálních službách, vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a to jak z hlediska faktického naplnění obsahu tohoto výkonu a následné možnosti jeho vykázání zdravotní pojišťovně za účelem jeho úhrady z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak z hlediska provedení tohoto výkonu lege artis“.
Dovolání má za přípustné též pro řešení otázky, kterou považuje za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, „zda požadavek vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 866/2013, aby provedené výkony včetně naplnění časové dispozice (resp. vyššího stupně časové náročnosti ošetřovatelské intervence) byly ze zdravotnické dokumentace seznatelné, je možno naplnit pouhým prokázáním existence obecných postupů provádění výkonu specifikovaného pod kódem 06613 – Ošetřovatelská intervence – časová dispozice 10 minut v zařízení žalobce, diagnózou pacienta stanovenou ošetřujícím lékařem a celkovým zdravotním stavem pacienta po celém hodnocené období a nikoliv konkrétně ve vztahu ke každému jednotlivému výkonu ošetřovatelské intervence samostatně“.
Nejvyšší soud dovolání přípustným neshledal.
V rozsudku ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 866/2013 (který je dostupný na http://www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud přijal závěr, že podstata zdravotního výkonu kódu 06613 je charakterizována nejen jeho abstraktně vyjádřenou povahou, tj. že se jedná o určitou ošetřovatelskou intervenci, nýbrž i spotřebou času vyjádřenou v minutách, odrážející vyšší kvalifikovaný stupeň časové náročnosti intervence, a že účelu tzv. časové dispozice, jako výrazu vyššího stupně časové náročnosti ošetřovatelské intervence, odpovídá takové její pojetí, že k jejímu naplnění dojde za předpokladu, že provedení činností, z nichž příslušná ošetřovatelská intervence sestává, si vzhledem k okolnostem konkrétního případu vyžádalo dobu 10 minut či delší, přičemž skutečnosti opodstatňující závěr o naplnění časové dispozice musí být ze záznamů zdravotnické dokumentace seznatelné.
Oproti mínění dovolatelky, v tomto ohledu blíže nezdůvodněnému, se odvolací soud od těchto judikatorních závěrů neodchýlil, nýbrž z nich vycházel, založil-li své rozhodnutí na závěru, že v jednotlivých posuzovaných případech byla tzv. časová dispozice sporného výkonu naplněna a postačujícím způsobem zdokumentována.
Druhá z formulovaných otázek není otázkou hmotného či procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř., jež by mohla být judikatorně, tj. v určité míře obecnosti, vyřešena. Při posouzení, zda je naplnění tzv. časové dispozice ze zdravotnické dokumentace seznatelné, jde věcně o to, zda je hodnověrným způsobem zdokumentována vykazovaná vyšší časová náročnost zdravotního výkonu. Takové posouzení bude vždy záležet na okolnostech konkrétního případu. Je přitom zřejmé, že jiné požadavky na obsah záznamů budou tam, kde je zdravotní stav pojištěnce po delší dobu víceméně neměnný, než v případech, kde se jeho zdravotní stav vyvíjí či kolísá. Na otázku, kterou předkládá dovolatelka, tedy nelze odpovědět.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, ve vztahu k tomuto výroku však na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a jeho důvodu zcela rezignovala. Tento nedostatek obligatorní náležitosti dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), již uplynula (§57 odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení v příslušném rozsahu, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 10. 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu