ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3643.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3643/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně České konsolidační agentury , naposledy se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966, proti žalovaným 1) J. N. a 2) K. H. , o zaplacení 261 342,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 26 C 253/2004, o dovoláních CASPER CONSULTING a.s. , se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401, Apston Capital Ltd. , se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4 th Floor, Hannover Building, Irská republika, obou zastoupených Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, a České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 6. 2013, č. j. 36 Co 229/2013-150, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (poté, co po zahájení řízení usnesením ze dne 7. 9. 2004, č. j. 26 C 253/2004-70, podle §107a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“ připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze, Na Příkopě 33, identifikační číslo osoby 45317054, vstoupila do řízení Česká konsolidační agentura, se sídlem v Praze 7, Janovského 438/2, identifikační číslo osoby 70109966 – dále jen „Česká konsolidační agentura“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2006, č. j. 26 C 253/2004-81, uložil oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 261 342,42 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného.
K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k němu zrušil a řízení vůči němu zastavil (výrok I.). Ve vztahu ke druhé žalované, která se proti rozsudku soudu prvního stupně neodvolala, zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému pro nedostatek podmínky řízení, která nepřipouští opětovné rozhodování v téže věci mezi týmiž účastníky. Rozhodl tak na základě zjištění, že ve vztahu k prvnímu žalovanému bylo o věci rozhodnuto platebním rozkazem, neboť první žalovaný odpor proti němu nepodal, když tak učinila pouze druhá žalovaná. Usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j. 36 Co 229/2013-150, nabylo právní moci dne 27. 6. 2014.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. 26 C 253/2004-159, rozhodl podle §107 odst. 3 o. s. ř. tak, že na místo dosavadní žalobkyně České konsolidační agentury vstupuje do řízení společnost Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, Windmill Lane, 4 th Floor, Hannover Building, Irská republika (dále jen „Apston Capital Ltd.“). Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že po vydání rozsudku ze dne 17. 5. 2006, č. j. 26 C 253/2004-81, postoupila Česká konsolidační agentura smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2007 pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Komerční bankou, a.s. jako věřitelkou a prvním žalovaným jako dlužníkem (dále též jen „předmětná pohledávka“) na společnost Apston Capital Ltd, a to ke dni 20. 4. 2007. V průběhu řízení ztratila Česká konsolidační agentura právní subjektivitu, když zanikla podle §20 zákona č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), dnem 31. 12. 2007 bez likvidace; jejím právním nástupcem se stal stát zastoupený Ministerstvem financí, na který přešla práva a závazky České konsolidační agentury ke dni jejího zániku, nikoliv však předmětná pohledávka, jejíž věřitelkou se již k 20. 4. 2007 stala společnost Apston Capital Ltd.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. 26 C 253/2004-167, podle §107a odst. 2 o. s. ř. rozhodl o vstupu společnosti CASPER CONSULTING a.s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 63980401 (dále jen „CASPER CONSULTING a.s.“), do řízení na místo žalobkyně Apston Capital Ltd. Soud prvního stupně tak vyhověl návrhu společnosti Apston Capital Ltd. (č. l. 154 spisu), odůvodněnému postoupením předmětné pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 20. 6. 2013 mezi ní jako postupitelem a společností CASPER CONSULTING a.s. jako postupníkem, která vyslovila souhlas se vstupem do řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního a třetího výroku podaly postupně obsahově totožná dovolání tři dovolatelky – CASPER CONSULTING a.s., Apston Capital Ltd. a Česká republika – Ministerstvo financí. Jeho přípustnost opírají o §237 o. s. ř. a odvolacímu soudu vytýkají, že věc nesprávně právně posoudil ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že věc rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zejména v rozporu s výslovným zněním §174 odst. 2 o. s. ř., jestliže na základě zjištění, že odpor podala pouze druhá žalovaná, dospěl k závěru, že platební rozkaz zůstal nedotčen ve vztahu k prvnímu žalovanému, jemuž byl doručen, a proto ve vztahu k němu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení vůči němu zastavil. Podle dovolatelek postupoval správně soud prvního stupně, pokud pokračoval v řízení s oběma žalovanými a vůči oběma také rozhodl. Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o nich – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Podala-li dovolání Česká republika – Ministerstvo financí, bylo podáno subjektem, který není účastníkem řízení a ani v žádné jeho fázi nebyl. Pro úplnost lze dodat (jak ostatně uvedl již soud prvního stupně), že Česká republika – Ministerstvo financí se sice stala ze zákona, konkrétně podle §20 zákona č. 239/2001 Sb. právním nástupcem České konsolidační agentury zaniklé bez likvidace dnem 31. 12. 2007, nicméně věřitelkou předmětné pohledávky se stala již k 20. 4. 2007 společnost Apston Capital Ltd. Nejvyšší soud proto dovolání České republiky – Ministerstva financí podle §243c odst. 3 o. s. ř. věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Podle §107a o. s. ř. platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 9 Cmo 568/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2004, pod číslem 87, formuloval a odůvodnil právní závěr, že návrhu na vstup procesního nástupce účastníka do řízení podle §107a odst. 1 o. s. ř. nelze vyhovět po vyhlášení (vydání) rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3936/2011, v němž vysvětlil, že návrhu podle §107a o. s. ř. lze vyhovět jen za předpokladu, že řízení u odvolacího soudu neskončilo.
Z obsahu spisu se podává, že návrh datovaný dnem 27. 6. 2013 na vstup společnosti CASPER CONSULTING a.s. do řízení na místo žalobkyně, odůvodněný uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2013, podala společnost Apston Capital Ltd. u Okresního soudu v Liberci dne 1. 7. 2013.
Jestliže společnost Apston Capital Ltd. podala návrh na procesní nástupnictví až poté, kdy odvolací soud o věci rozhodl usnesením ze dne 18. 6. 2013, č. j. 36 Co 229/2013-150, neměl soud prvního stupně k takovému návrhu přihlížet (srov. §41a odst. 3 o. s. ř.). Nadto zřejmě přehlédl, že od zahájení odvolacího řízení není k rozhodnutí o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. příslušný soud prvního stupně, nýbrž odvolací soud (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 26 Cdo 272/2007, uveřejněné pod číslem 79/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1390/2005, a ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 730/2006, jež jsou – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ).
Jestliže tedy soud prvního stupně návrhu na procesní nástupnictví vyhověl, postupoval v rozporu s §107a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto při rozhodování o dovolání podaném společností CASPER CONSULTING a.s. k usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 11. 2013, č. j. 26 C 253/2004-167, nepřihlížel [srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1546/2008, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2222/2013, a ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2241/2015, dále v obdobných souvislostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 874/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2004, pod číslem 189, podle jehož právního závěru k rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.) vydanému soudem prvního stupně v rozporu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. dovolací soud při rozhodování o dovolání nepřihlíží].
Za situace, kdy se společnost CASPER CONSULTING a.s. účastnicí řízení postupem podle §107a o. s. ř. nestala, dovolací soud uzavřel, že podala-li tato společnost dovolání, nebyla k takovému úkonu oprávněna, neboť nejde o účastnici řízení. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti CASPER CONSULTING a.s. podle §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud se zabýval zbývajícím třetím dovoláním, které podala společnost Apston Capital Ltd.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Bylo-li tedy podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému a řízení vůči němu zastavil, směřuje v uvedené části proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání společnosti Apston Capital Ltd. proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pokud dovolatelka směřovala dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků, v rozporu s §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. K tomuto výroku chybí v dovolání jakákoliv argumentace, natož pak vymezení příslušné právní otázky řešené odvolacím soudem a označení ustálené rozhodovací praxe, od níž se měl odvolací soud odchýlit.
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze ohledně nákladového výroku napadeného usnesení odvolacího soudu posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání společnosti Apston Capital Ltd. ve zbývajícím rozsahu pro vady (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu