ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3730.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3730/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Apston Capital Ltd. , se sídlem v Irské republice, 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, registrační číslo osoby 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným 1) M. L. , 2) D. C. , 3) M. L. , všem zastoupeným JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, 4) C. G. , a 5) Z. G. , oběma zastoupeným JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Šěpánská 643/39, o zaplacení částky 27 382 409,51 Kč s příslušenstvím, o soudní prodej zástavy a o vzájemných žalobách o určení neplatnosti zástavní smlouvy a neexistence zástavních práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 136/2002, o dovoláních žalovaných 1), 2) a 3) a žalovaných 4) a 5) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2015, č. j. 22 Co 35/2015-758, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 1. 6. 2015, č. j. 22 Co 35/2015-758, Městský soud v Praze k odvolání žalovaných 4) a 5) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2015, č. j. 11 C 136/2002-732, kterým soud prvního stupně rozhodl, že na místo dosavadní žalobkyně „se v řízení dále pokračuje“ s novou žalobkyní CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1), 2) a 3) a žalovaní 4) a 5) dovolání, majíce shodně za to, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.)“. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).
Tomuto požadavku dovolatelé v dovoláních (posouzených z obsahového hlediska i v jiných jejich částech) nedostáli. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto obě dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu