ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.425.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 425/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalované I. Š. , o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 Cm 14/2010, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, č. j. 1 Cmo 18/2013-126, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. 9. 2012, č. j. 43 Cm 14/2010-99, Krajský soud v Brně rozhodl tak, že žalované se nepřiznává osvobození od soudního poplatku za návrh na obnovu řízení vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 3320/96 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Ro 562/95, podaný dne 17. 6. 2009, řízení o tomto návrhu na obnovu řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Žalovaná napadla toto usnesení odvoláním, jež spojila se žádostí o ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů. O této žádosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2012, č. j. 43 Cm 14/2010-108, tak, že žalované se zástupce neustanovuje.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované toto rozhodnutí usnesením ze dne 25. 4. 2013, č. j. 1 Cmo 18/2013-126, potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 19. 7. 2013 vlastnoručně sepsané dovolání, spojené se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2014, č. j. 43 Cm 14/2010-146, rozhodl, že žalované se osvobození od soudního poplatku z dovolání nepřiznává a zástupce k ochraně jejích zájmů a k sepsání dovolání se jí neustanovuje.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 30. 4. 2014, č. j. 1 Cmo 36/2014-163, též toto rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že účastníku lze ustanovit zástupce, jsou-li u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a ty nejsou podle §138 občanského soudního řádu dány tehdy, jde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Uzavřel, že zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva je též návrh na obnovu řízení podaný opožděně, po uplynutí tříleté objektivní lhůty stanovené v §233 občanského soudního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná rovněž dovolání, i v tomto případě vlastnoručně sepsané a spojené se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Na výzvu Nejvyššího soudu k odstranění nedostatku povinného zastoupení učiněnou usnesením ze dne 14. 8. 2015, č. j. 32 Cdo 1083/2015-181, předložila plnou moc udělenou advokátu, jenž jí byl určen Českou advokátní komorou, a jím sepsané dovolání.
Nejvyšší soud toto dovolání usnesením ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1083/2015, odmítl. Poukázal na závěry svého usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněného pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 67/2014“), podle nichž o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 občanského soudního řádu zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno; o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku jde mimo jiné tehdy, jestliže byl opravný prostředek podán opožděně. Nejvyšší soud dovodil, že v závěru, že podání předmětného návrhu na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatněním mimořádného opravného prostředku, neboť návrh byl zčásti podán opožděně a ve zbývající části je podle §254 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1995, objektivně nepřípustný, se odvolací soud od závěrů R 67/2014 neodchýlil.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro toto dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem … (odstavec 1 věta první). Odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání … (odstavec 2). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem …. (odstavec 4).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (odstavec 1 věta první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Ustanovení §138 odst. 1, části věty první před středníkem, o. s. ř. stanoví, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 78/2015“), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví . Dospěje-li k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Protože v souzené věci jde právě o tu procesní situaci, na niž se vztahují citované judikatorní závěry, Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro to, aby žalované byl pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 18/2013-126 ustanoven advokát. Dospěl přitom k závěru, že splněny nejsou.
Jak Nejvyšší soud zdůraznil s odkazem na R 67/2014 již v předchozím dovolacím řízení vedeném pod sp. zn. 32 Cdo 1083/2015, o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. jde mimo jiné tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka a z obsahu spisu bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, přičemž o zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku jde též tehdy, jestliže byl opravný prostředek podán opožděně nebo je objektivně nepřípustný.
V souzené věci žalovaná sleduje cíl zajistit si zastoupení v řízení o jejím návrhu na obnovu řízení, vedeném před soudy nižších stupňů. Posouzení otázky, zda jsou v tomto dovolacím řízení splněny předpoklady pro to, aby v něm byl žalované ustanoven zástupce z řad advokátů, spadá v jedno s posouzením, zda předpoklady pro ustanovení zástupce žalované byly splněny v řízení o návrhu na obnovu řízení před soudy nižších stupňů, tj. zda již samotné podání návrhu na obnovu řízení je – jak dovodily soudy nižších stupňů – zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Se zřetelem na přechodné ustanovení v části dvanácté, hlavě první, bodu 16 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je návrh na obnovu řízení podaný žalovanou třeba posoudit podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 1995, tedy podle toho znění, z něhož správně vycházely soudy nižších stupňů.
Podle §230 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1995, návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit (odstavec 1). Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedený v §228 odst. 1 písm. c). Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestněprávních předpisů zrušen (odstavec 2).
Podle §228 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1995, pravomocný rozsudek může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, bylo-li rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce.
Podle §254 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1995, při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat návrh na obnovu výkonu rozhodnutí.
Ve věci návrhu na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Ro 562/95 je bez dalšího nepochybné, že tento mimořádný opravný prostředek nemůže být úspěšný z toho důvodu, že byl uplatněn opožděně. Po uplynutí tříleté lhůty od právní moci napadeného platebního rozkazu (jež podle obsahu spisu nastala dne 19. 4. 1995) mohl být návrh na obnovu řízení podán jen tehdy, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestněprávních předpisů zrušen, či tehdy, byla-li jako důvod obnovy řízení uplatněna skutečnost, že bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce. Že by se mohlo jednat o některý z uvedených případů, z obsahu spisu nevyplývá a žalovaná v tomto ohledu nic netvrdí, jak správně konstatoval soud prvního stupně. Nejvyšší soud pak zdůraznil již v usnesení sp. zn. 32 Cdo 1083/2015, že žalovaná příslušná tvrzení neuplatnila ani v dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 36/2014-163, ač byla v onom dovolacím řízení zastoupena advokátem.
Návrhu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 3320/96 pak nemůže být v žádném případě vyhověno již z toho důvodu, že takový opravný prostředek je podle §254 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1995, ve výkonu rozhodnutí objektivně nepřípustný.
Nezbývá tedy než uzavřít, že podání předmětného návrhu na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatněním mimořádného opravného prostředku. Je pak, jak zdůraznil Nejvyšší soud v R 78/2015, zbytečné vynakládat prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva bylo zajištěno povinné zastoupení dovolatele (lhostejno, zda nemajetného).
Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze dovolání meritorně projednat (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sen. zn. 29 NSCR 46/2015, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz ).V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalované advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2013, č. j. 1 Cmo 18/2013-126, a kdy žalovaná přes řádné poučení dané jí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 43 Cm 14/2010-173, neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o tomto dovolání podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2016
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu