ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4437.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 4437/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně M. H. , podnikatelky se sídlem v Ostrovačicích, Na Šípu 35, identifikační číslo osoby 62111108, zastoupené JUDr. Zdeňkem Boučkem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 524/31, proti žalované BSAuto Brno, a. s. , se sídlem v Brně, Veslařská 3098/2, identifikační číslo osoby 25323792, zastoupené Mgr. Tomášem Váchou, advokátem se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, o zaplacení částky 218 922 Kč s příslušenstvím proti vrácení technického průkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 126/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2016, č. j. 4 Cmo 298/2015-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 10. 2015, č. j. 34 Cm 126/2011-181, zamítl žalobu o zaplacení 218 922 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované technický průkaz č. UB185140 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání účastnic potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, event. i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil „soudům“ k dalšímu řízení.
Vzhledem k datu rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolatelka sice v dovolání polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, avšak neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání tak, jak jsou vymezeny v §237 o. s. ř.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu