ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4767.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 4767/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. , se sídlem v Praze 4 - Michlích, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovanému R. V. zastoupenému Mgr. Martinem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o zaplacení 68 617,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 50 C 819/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 54 Co 119/2014-77, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označené usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil zamítavé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2013, č. j. 50 C 819/2011-68, tak, že řízení o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků zastavil. Odvolací soud tak (i s odkazem na ustálenou soudní praxi) rozhodl na základě závěru, že žalovaný – po neúspěšné první žádosti – v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků netvrdí žádnou novou skutečnost svědčící o změně jeho poměrů.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál. Zastává-li dovolatel názor, že právní posouzení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) není správné, neboť z jeho strany o totožnou žádost o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení nešlo, nevymezuje žádnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením §237 o. s. ř.).
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání pro vady (srov. ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 3. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu