Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.03.2016, sp. zn. 32 Cdo 4822/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4822.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4822.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 4822/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Müller Production, s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Na Valech 45/32, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26425181, zastoupené JUDr. Robertem Čepkem, LL.M., Dr., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 1935/38, proti žalované REDMAD, a.s. , se sídlem v Praze 6 - Střešovicích, Cukrovarnická 1071/62, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 28363124, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o zaplacení 1 189 394,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 3/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2015, č. j. 3 Cmo 132/2014-281, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 875 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Roberta Čepka, LL.M., Dr. Odůvodnění: Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2012, č. j. 39 Cm 3/2010-155, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1 124 394,50 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 144 573,60 Kč a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 31 750,40 Kč. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jeno. s. ř.“). Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála. Dovolatelka sice v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání dle §237 o. s. ř. uvádí, že napadený rozsudek závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, nicméně žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením §237 o. s. ř.), neformuluje a tyto otázky nevyplývají ani z obsahu dovolání. Výhrady dovolatelky směřující výlučně do skutkových zjištění (výpovědí svědků), z nichž soud učinil závěr o vzniku ústních nepojmenovaných smluv mezi účastnicemi, nemohou přípustnost dovolání založit, neboť dovolatelka ani jejich prostřednictvím neformuluje žádnou právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatelka patrně přehlédla, že ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pokud dovolatelka naznačuje možnou vadu řízení spočívající v tom, že soudy nevyslechly jejího bývalého statutárního zástupce J. K., neseznámily ji se svým právním názorem o existenci smluvního vztahu mezi účastnicemi a ani ji nepoučily o nutnosti výslechu jmenovaného k otázce existence a obsahu tohoto případného smluvního vztahu, jsou tyto její námitky irelevantní, protože podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních soudu nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. Září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. září 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015) a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Ačkoliv dovolatelka výslovně zdůraznila, že dovolání podává do všech výroků napadeného rozhodnutí, ve vztahu k výrokům o nákladech řízení postrádá dovolání jakoukoliv argumentaci, ani v tomto směru tedy neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jenž je obligatorní náležitostí dovolání . Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 15. 3. 2016 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/15/2016
Spisová značka:32 Cdo 4822/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.4822.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-05-09