ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5140.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 5140/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Saft Ferak a.s. , se sídlem v Raškovicích č.p. 247, PSČ 739 04, identifikační číslo osoby 27094308 , zastoupené JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída 966/22 , proti žalovaným 1) J. M. , a 2) Ing. L. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 144/2011, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2014, č. j. 8 Co 740/2014-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný 2) podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení ze dne 24. 3. 2014, č. j. 24 C 144/2011-102, kterým Okresní soud v Novém Jičíně zastavil řízení o odvolání žalovaného 2) proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 3. 2013, č. j. 24 C 144/2011-53, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Tak tomu však v souzené věci není, neboť dovolatel žádnou takovou právní otázku nevyjádřil. Dovolatel, cituje v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání znění ustanovení §237 o. s. ř., formuluje otázku, zda lze dovolateli přičítat k tíži opomenutí jeho právního zástupce předat mu řádně a prokazatelně výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku, jestliže je v důsledku tohoto pochybení dovolací řízení zastaveno. Dále předestírá otázku, zda byl dovolatel chybným jednáním právního zástupce uveden ve skutkový omyl, neboť dovolací řízení by – nebýt tohoto omylu – dále probíhalo, a konečně zda může odvolací soud rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení dříve, než dovolací soud v témže řízení rozhodne o žádosti dovolatele na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů (dovolatel při formulaci otázek zřejmě zaměňuje pojem dovolací řízení s pojmem odvolací řízení a pojem dovolatel s pojmem odvolatel).
Otázky formulované dovolatelem nemohou přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. otevřít, neboť odvolací soud – jak se podává z odůvodnění napadeného usnesení – žádnou takovou otázku neřešil, řešit ani nemusel a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Je tomu tak proto, že jsou-li písemnosti soudu v souladu s ustanoveními §32 odst. 3 a §50b odst. 1 a 2 o. s. ř. doručovány zástupci účastníka (jak tomu bylo v souzené věci), pak komunikace (či její nedostatek) mezi účastníkem a jeho zástupcem je bez významu pro účinky, jež písemnosti soudu (doručené zástupci účastníka) zakládají. Dovolatelova kritika předchozího procesního postupu soudů obou stupňů a jejich předcházejících rozhodnutí se míjí s důvody, pro které odvolací soud v napadeném usnesení potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení o odvolání žalovaného 2) proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 3. 2013, č. j. 24 C 144/2011-53, zastaveno.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé pro nepřípustnost podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí o nákladech řízení, aniž by však k této části rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nesprávnost rozhodnutí. K těmto výrokům chybí v dovolání jakákoli argumentace. Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze v uvedeném rozsahu posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu