ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.5518.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 5518/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CZ Finance a. s. , se sídlem v Praze 1, Národní 1435/6, identifikační číslo osoby 63078414, zastoupené JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, proti žalované FINNEX-OIL s. r. o. , se sídlem v Praze – Čimicích, Přívorská 501/57, identifikační číslo osoby 60914670, zastoupené JUDr. Oldřichem Kohoutem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 300/22, o zaplacení 32 069 871,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 23/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. 6 Cmo 3/2015-692, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 6 Cmo 3/2015-692, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2014, č. j. 33 Cm 23/2001-673, tak, že se nezastavuje řízení o návrhu podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby byl připuštěn vstup společnosti ARTA REAL, k. s., se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, identifikační číslo osoby 26174545, do řízení na straně žalobkyně.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, podle kterého pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2002, č. j. 33 Cm 23/2001-336, jímž soud pro překážku věci rozhodnuté zastavil řízení o návrhu podle §107a o. s. ř. ze dne 19. 7. 2002 (doloženém smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2000 a dodatky ze dne 24. 5. 2000 a ze dne 29. 6. 2001), aby byl připuštěn vstup společnosti ARTA REAL, k. s. do řízení na straně žalobkyně, netvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k novému návrhu ze dne 4. 8. 2014 na vstup společnosti ARTA REAL, k. s. do řízení na straně žalobkyně, jež by představovala neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zkoumal, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jiného, jak v návrhu ze dne 4. 8. 2014 uvádí žalobkyně odkazujíc na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 5. 5. 2014, a aby o tomto návrhu rozhodl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „právní otázky, která nebyla dovolacím soudem řešena (resp. odvolací soud se od dosavadní rozhodovací praxe odchýlil)“, a to „zda-li připadá v úvahu záměna účastníka dle §107a o. s. ř. v případě, kdy žalobce nebyl od počátku řízení hmotněprávní legitimován (nebyl věřitelem předmětné pohledávky)“, a „zda lze dále připustit záměnu účastníka dle §107a o. s. ř., když předmětná pohledávka má být postupována opakovaně, vždy před nařízeným jednáním soudu ve věci samé, což znemožňuje projednání věci a ukončení sporu“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázek předložených dovolatelkou jakožto otázek procesního práva dovolacím soudem dosud neřešených, resp. řešených v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, napadené rozhodnutí nespočívá, tyto otázky nebyly pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Dovolatelka pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že ve vztahu k návrhu žalobkyně na vstup společnosti ARTA REAL, k. s. do řízení na straně žalobkyně ze dne 4. 8. 2014 nepředstavuje pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2002, č. j. 33 Cm 23/2001-336, překážku věci pravomocně rozhodnuté, jež by představovala neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. Otázkou důvodnosti návrhu ze dne 4. 8. 2014 z pohledů dovolatelkou prezentovaných se odvolací soud v napadeném rozhodnutí nezabýval, tj. stran této otázky neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2016
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu