ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.211.2016.1
sp. zn. 32 Nd 211/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o zaplacení 106 897 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 2 pod sp. zn. 31 C 564/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobkyní k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 1715/2016-181, takto:
Námitka podjatosti soudců senátu č. 30 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uplatněná žalobkyní k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 1715/2016-181, se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2015, č. j. 72 Co 483/2015-140, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 11. 2015, č. j. 31 C 564/2014-133, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání.
Usnesením ze dne 11. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 1715/2016-181, Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu a že dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení.
Ve shora uvedené věci vznesla žalobkyně podáními ze dne 31. 5. 2016 a 1. 6. 2016 námitku podjatosti soudců senátu č. 30 občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Podle žalobkyně je dán poměr soudců tohoto senátu k projednávané věci, neboť „nemají zájem negovat své vlastní rozhodnutí na základě odvolatelem tvrzených skutečností“ a „nemohou sebe sami revidovat titíž soudci, jejichž judikát je sporován.“
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §15a odst. 2 o. s. ř. účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §16 odst. 2 o. s. ř. opožděně podanou námitku (§15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně uplatnila námitku podjatosti včas.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 4 Nd 303/2009, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 8020, vysvětlil, že právo účastníků vyjádřit se k osobám soudců (přísedících) a případně vznést námitku jejich podjatosti, je procesním právem účastníků, které mohou za zákonem stanovených podmínek a ze zákonem předvídaných důvodů uplatnit během probíhajícího řízení. Námitka podjatosti soudce může být vznesena toliko v rámci konkrétního řízení. Námitka podjatosti vznesená až poté, kdy řízení bylo pravomocně ukončeno, je opožděná.
Námitka podjatosti uplatněná až po skončení řízení (mimo rámec přípustného opravného prostředku) je nejen opožděná, nýbrž z povahy věci i bezpředmětná, neboť rozhodnutí o ní již nemůže mít vliv na výsledek řízení (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. 32 Nd 123/2013, či Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II. 1. vydání, C. H. Beck, 2009, s. 82).
Uplatnila-li proto žalobkyně námitku podjatosti podáními doručenými Nejvyššímu soudu dne 31. 5. 2016 a 1. 6. 2016, učinila tak až poté, co dovolací řízení pravomocně skončilo a účastníci byli řádně poučeni o tom, že žádný opravný prostředek již není přípustný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, č. j. 30 Cdo 1715/2016-181, nabylo právní moci dne 20. 5. 2016), a podala ji tedy opožděně.
Nejvyšší soud proto námitku podjatosti jako opožděnou podle §16 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval opodstatněností argumentace, jíž žalobkyně tuto námitku zdůvodňovala. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 8. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu