ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.286.2016.1
sp. zn. 32 Nd 286/2016-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Dr. M. Ch. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 10 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 33/2014, o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o jejím dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č. j. 54 Co 413/2015-178, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3353/2016, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Simon a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3353/2016.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 8. 2015, č. j. 31 C 33/2014-132, zamítl žalobu o zaplacení 10 000 000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, řízení o něm je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 30 Cdo 3353/2016.
K projednání dovolání a rozhodnutí o něm je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 příslušný senát 30 Cdo tohoto soudu složený ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka.
V podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 8. 2016 dovolatelka podala „podnět k vyloučení každého soudce (bývalého člena KSČ) z jednání ve věci 30 Cdo 3353/2016“ s tím, že jako občanka má právo, aby o jejím dovolání rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, nikoliv členové bývalé zločinecké KSČ.
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek ve svém vyjádření uvedl, že byl členem KSČ a že není v žádném nežli profesionálním vztahu k uvedené věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům.
Podle §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3353/2016 předložena senátu 32 Cdo.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
V posuzované věci je námitka podjatosti uvedených soudců Nejvyššího soudu opřena pouze obecně o jejich bývalé členství v KSČ, aniž by žalobkyně uvedla konkrétní skutečnosti nasvědčující namítané podjatosti. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, či usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10; všechna rozhodnutí jsou dostupná, tak jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, na http://www.nalus.usoud.cz ). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
Ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3268/10 Ústavní soud zdůraznil, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu.
Závěr o podjatosti shora uvedených soudců by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení, a to s ohledem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Žalobkyně žádné takové okolnosti netvrdila ani nedokládala.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že námitka podjatosti soudců Nejvyššího soudu vznesená žalobkyní není důvodná, a proto v souladu s §16 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že tito soudci nejsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu