ECLI:CZ:NS:2016:32.ND.305.2016.1
sp. zn. 32 Nd 305/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v exekuční věci oprávněné České republiky – Okresního soudu v Karlových Varech , se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 17, PSČ 360 33, identifikační číslo osoby 00024732, proti povinnému M. M. , o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1234/2016, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 23 EXE 1234/2016 projedná a rozhodne Okresní soud v Benešově.
Odůvodnění:
Dne 17. 6. 2016 byla Okresnímu soudu v Benešově doručena žádost soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, se sídlem v Plzni, Dominikánská 13/8, o pověření a nařízení exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008. Soudní exekutor tak učinil na základě exekučního návrhu oprávněné, aby jej soud pověřil vedením exekuce na majetek povinného podle označeného rozhodnutí.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 19. 7. 2016, č. j. 23 EXE 1234/2016-17, vyslovil svoji místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Okresní soud v Benešově dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť povinný, jenž je státním příslušníkem Slovenské republiky, nemá podle výpisu z Centrální evidence obyvatel v České republice nahlášen trvalý pobyt. V době od 2. 9. 2008 do 12. 4. 2015 byl povinný ve výkonu trestu odnětí svobody. Dne 12. 4. 2015 byl vykonán trest vyhoštění a povinný byl předán orgánům Slovenské republiky. Současné majetkové poměry povinného, ani místo, kde by se mohl nacházet jeho majetek, nejsou Okresnímu soudu v Benešově známy.
Podle §28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „exekuční řád“), exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.
Podle §35 exekučního řádu exekuční řízení se zahajuje na návrh (odstavec 1). Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi (odstavec 2). Exekutor může začít zjišťovat a zajišťovat majetek povinného nejdříve poté, kdy soud vydal pověření podle §43a (odstavec 3).
Podle §45 exekučního řádu věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud (odstavec 1). Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §252 odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle článku 22 bod 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž je oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Protože povinný nemá bydliště v České republice, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Skutečnost, zda povinný má na území České republiky exekučně postižitelný majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Benešově.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu