ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1147.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1147/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Mgr. K. S. , zastoupené JUDr. Janou Dudovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Kouty 67, proti žalovanému PhDr. J. S. , zastoupenému Mgr. Bc. Pavlem Skřipcem, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 129/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2015, č. j. 18 Co 178/2015-186, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku ze dne 29. ledna 2015, č. j. 45 C 129/203-106, jímž Městský soud v Brně zamítl její žalobu o určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 45 C 129/2013-160, přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 25 procent.
V průběhu odvolacího řízení podala žalobkyně návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. prosince 2015, č. j. 18 Co 178/2015-186, rozhodl, že žalobkyni se zástupce z řad advokátů neustanovuje. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil aspekty pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Je přesvědčena, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a že zástupce nezbytně potřebuje k ochraně svých zájmů. Akcentuje, že je jí 83 let a její zdravotní stav a sociální situace jí neumožňují zaplatit za advokátní službu. Věc pokládá za právně značně složitou. Sama nemá právnické vzdělání.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 /srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“/). Jeho smyslem je přezkoumání rozhodnutí odvolacích soudů v případech stanovených zákonem z hlediska stanovených dovolacích důvodů a zjednání nápravy tam, kde rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu právního posouzení věci nemůže obstát. Rozhodnutím odvolacího soudu se rozumí rozhodnutí vydané krajským nebo vrchním soudem v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; řečeno jinak, způsobilým předmětem dovolání může být jen rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovoláním tudíž nelze napadnout např. usnesení nadřízeného krajského nebo vrchního soudu, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení soudce, nebo usnesení vrchního soudu o věcné příslušnosti, neboť nejde o rozhodnutí, která se vydávají v odvolacím řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000, dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak nelze uspět s dovoláním podaným proti rozhodnutí krajského soudu vydanému v řízení v prvním stupni, jak tomu je v posuzovaném případě, kdy krajský soud rozhodl o návrhu žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů podaném v průběhu odvolacího řízení. Řízení o dovolání proti rozhodnutí, které nebylo vydáno v odvolacím řízení, dovolací soud zastaví. Občanský soudní řád totiž neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit.
Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu