ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1177.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1177/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně IMMOINVEST Group – corporate trading s.r.o. se sídlem v Praze 2, Třebízského 1388/7, identifikační číslo osoby 271 16 794, zastoupené Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti žalovanému D. H. , zastoupenému JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 437/20, o návrhu na pokračování v rozhodčím řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 323/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2015, č. j. 29 Co 293/2015-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. srpna 2015, č. j. 25 C 323/2015-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. 29 Co 293/2015-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání, které žalobkyně prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů podala ve lhůtě podle §240 odst. 1 o. s. ř., shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost dovolání je v něm vymezena pouhou citací textu ustanovení §237 o. s. ř., aniž je specifikováno, které ze čtyř zde uvedených kritérií přípustnosti dovolání má žalobkyně za splněné; v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnost dovolání, se pak nepodává ani z obsahu tohoto podání. Protože dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání, nemohl dovolací soud přihlížet k obsahu podání („doplnění dovolání“) ze dne 1. 2. 2016. Sluší se uvést, že výzva soudu prvního stupně k odstranění vytčených vad dovolání ze dne 20. 1. 2016 byla nadbytečná, neboť v té době již uplynula lhůta k dovolání.
Absence vylíčení předpokladů přípustnosti zatěžuje dovolání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit; Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu