ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1398.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1398/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedky JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MVDr. Z. M. , proti žalovanému Z. B. , o zaplacení 11.520,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 62/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, č. j. 27 Co 281/2014-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, č. j. 27 Co 281/2014-163, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 4. 2014, č. j. 11 C 62/97-20, o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný blanketní dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že jakkoli je usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného pro opožděnost, rozhodnutím, jímž se řízení končí, není proti takovému rozhodnutí dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné; mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu