ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1429.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1429/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. H. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, proti žalovanému M. M. , podnikateli nezapsanému v obchodním rejstříku, s místem podnikání v Kroměříži, Denkova 3195/12 (identifikační číslo 60549980), zastoupenému Mgr. Tomášem Opatrným, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. 128/3, o 86.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 156/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2015, č.j. 60 Co 368/2015-218, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2015, č.j. 60 Co 368/2015-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.840,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Tomáše Opatrného, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – podle obsahu – potvrdil rozsudek ze dne 3. 6. 2015, č.j. 16 C 156/2013-189, kterým Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 86.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Přestože účastníci projevili vůli podřídit právní vztah ze smlouvy o dílo obchodnímu zákoníku, měl odvolací soud takovou volbu práva za neplatnou (§262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.) a závazkový vztah posuzoval podle §652 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). Po právní stránce uzavřel, že k tomu, aby nezanikla práva z odpovědnosti za vady, nestačí vytknout vady díla v záruční době, ale je nutné v této lhůtě také konkretizovat právo, které s ohledem na reklamované vady objednatel uplatňuje. Žalobce reklamoval včas a řádně vady díla (pokroucený střešní trám a nerovnost střechy), které byly odstranitelné, ale spojil s nimi právo na slevu z ceny (na němž i přes žalovaným nabízenou opravu setrval) namísto práva na bezplatné odstranění vad (§655 odst. 1, věta první, obč. zák.). Reklamace dalších vad dopisem z 15. 1. 2013 byla opožděná a nevyvolala žádné účinky. Protože právo z odpovědnosti za vady zaniklo uplynutím záruční doby (§655 odst. 2, věta první, obč. zák.), nelze aplikovat ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“).
Dovolání, kterým žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že se žalovaný smlouvou z 30. 3. 2007 a dodatkem k ní z 25. 6. 2007 zavázal zhotovit střešní plášť včetně kompletních doplňkových prací na domě žalobce, jemuž poskytl záruku v délce pěti let od předání díla. Záruční doba, která běžela od 29. 8. 2007, uplynula 29. 8. 2012. Dopisem z 31. 7. 2012 žalobce vytknul zhotoviteli závady, a to pokroucený střešní trám a nerovnost střechy; dopisem z 15. 1. 2013 vytknul další vady střechy. Tvrzení, že v průběhu reklamační doby vytknul „všechny vady díla“ uvedené v dopise z 15. 1. 2013 doručeném žalovanému s výzvou k odstranění vad do 30. 6. 2013, nebylo prokázáno.
Žalobce v dovolání zpochybnil skutková zjištění, vytýká-li odvolacímu soudu, že z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědka J. K. a z listiny (dopisu z 31. 7. 2012), měl správně dovodit, že nereklamoval jen jeden pokroucený střešní trám a nerovnost konstrukce, nýbrž i další komponenty střechy, a to nejen tesařské, ale i klempířské práce. Za nesprávné označil také zjištění, že mu žalovaný nabídl odstranění vytčených vad a že přesto svévolně požadoval v reklamačním řízení z titulu odpovědnosti za vady slevu z ceny vyčíslenou na základě znaleckého posudku z 25. 3. 2013 vypracovaného Ing. Vojtěchem Slavíkem částkou 86.000,- Kč, ačkoli šlo – podle jeho přesvědčení – o „podmínku“ , kterou žalovaný neodmítl, čímž znemožnil včasnou reklamaci. Skutkový stav věci, jak jej zjistil po provedeném dokazování soud prvního stupně (a odvolací soud převzal), opírajícím se o zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.), nemůže být způsobilým předmětem dovolacího přezkumu (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario).
Za situace, kdy dovolacímu přezkumu nepodléhají právní závěry o odstranitelnosti vytčených vad a o tom, že k zamezení prekluze práva z odpovědnosti za vady díla nestačí v záruční době jen vytknout závady (reklamovat), ale je nezbytné ve stejné lhůtě uplatnit konkrétní právo, které zákon s takovými vadami spojuje (zde právo na bezplatné odstranění vad ve smyslu §655 odst. 1, věty první, obč. zák.), jsou bezpředmětné námitky, jimiž dovolatel vytýká nesplnění povinností v reklamačním řízení (nebylo-li v dopise z 31. 7. 2012 uplatněno odpovídající právo z odpovědnosti za vady, měl žalovaný spotřebitele podle §13 zákona č. 634/1992 Sb. informovat o tom, že vytčeným závadám odpovídá nikoliv právo na slevu z ceny díla, ale požadavek opravy, tj. právo na bezplatné odstranění vad).
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu