ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1891.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1891/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. R. D. , zastoupeného JUDr. Borisem Vršinským, advokátem se sídlem v Praze 4, Mezi Vodami 1955/19, proti žalované JUDr. J. M. , zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí Bratranců Veverkových 396, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 117 C 47/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2015, č. j. 27 Co 385/2015-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. prosince 2015, č. j. 27 Co 385/2015-107, potvrdil rozsudek ze dne 22. dubna 2015, č. j. 117 C 47/2014-66, kterým Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu, jíž žalobce po žalované požadoval zaplacení částky 500.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 5. 2014 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.)
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle odst. 2 citovaného ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje. Žalobce - cituje ustanovení §237 o. s. ř. - spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že odvolací soud se „ dopustil při řešení otázek hmotného i procesního práva nesprávného právního posouzení věci“ a „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“ . Pouhá citace §237 o. s. ř. není řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání v režimu tohoto ustanovení. Z námitky, že „ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci “, by sice bylo možné usuzovat, že žalobce je přesvědčen, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nelze z ní dovodit, jakou otázku hmotného nebo procesního práva měl přitom na mysli, případně od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení podle jeho názoru odchýlil. Stejně tak není v dovolání specifikováno, jakou otázku hmotného nebo procesního práva, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, má žalobce za dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu. V čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Žalobce totiž sice ohlásil dovolací důvod podle §241a odst. l o. s. ř. a zpochybnil mimo jiné správnost závěru odvolacího soudu, že mezi účastníky nevznikl závazkový smluvní vztah naplňující znaky smlouvy o půjčce, nýbrž že plněním, které poukázal na bankovní účet žalované, se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila, jeho dovolací námitky však směřují primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je tento právní závěr založen. Žalobce oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v řízení prokázal, že žalované - své bývalé družce, která se posléze stala jeho manželkou - půjčil 500.000,- Kč na zaplacení členského podílu v bytovém družstvu a že žalovaná se zavázala půjčku v případě jejich rozchodu (rozvodu) do jednoho měsíce vrátit. Pokud je v dovolání v tomto směru argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy ze skutkové verze žalobce), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že poskytnutým plněním se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, nýbrž mu dluží z titulu půjčky. Rovněž výtku, že odvolací soud nehodnotil námitku promlčení případného práva na vydání bezdůvodného obohacení, kterou žalovaná v průběhu řízení uplatnila, jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, spojuje žalobce výlučně s kritikou nedostatků při zjišťování skutkového stavu věci. Rekriminuje totiž odvolací soud, že při poměřování věci korektivem dobrých mravů nevzal řádně v úvahu rozhodné skutečnosti, zejména charakter vztahu účastníků, právnické vzdělání žalované a fakt, že zneužila partnerovu důvěru.
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem - viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Kritizuje-li žalobce odvolací soud za to, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže neprovedl všechny jím navržené důkazy a že pochybil při hodnocení provedených důkazů, pomíjí, že k případným vadám řízení dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Absence správného vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu