ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.1989.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 1989/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Čech – IMPRESS s.r.o. „v likvidaci“ , se sídlem v Ostravě-Heřmanicích, Záblatská 104, identifikační číslo osoby 258 77 283, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalovanému Z. H. , zastoupenému Mgr. Luďkem Vránou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 13, o zaplacení 745.984,- Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 128/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. prosince 2015, č. j. 13 Co 371/2015-264, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. prosince 2015, č. j. 13 Co 371/2015-264, potvrdil usnesení ze dne 10. listopadu 2015, č. j. 29 C 128/2011-250, jímž Okresní soud Brno-venkov zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 8. 2015, č. j. 29 C 128/2011-232, a tomuto návrhu nepřiznal odkladný účinek.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zdůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že sám, bez vyjádření soudních znalců, posuzoval zdravotní stav jejího právního zástupce, resp. povahu jeho zdravotních obtíží, které zapříčinily, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo podáno včas. Posouzení odborné otázky přísluší pouze znalci, a jestliže odvolací soud jeho činnost nahradil, došlo k porušení práv, které jí přiznávají články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní zástupce žalobkyně byl v době od 19. do 26. 10. 2015 uznán práce neschopným z důvodu střevní virózy. K vyšetření u praktické lékařky se dostavil dne 19. 10. 2015, trpěl akutními bolestmi břicha, průjmy a křečemi břicha po jídle. Lékařka mu doporučila klidový režim a určila termín kontroly na 21. 10. 2015. Toho dne se zástupce žalobkyně dostavil k ošetřující lékařce, která konstatovala, že nedošlo k podstatnému zlepšení jeho zdravotního stavu a doporučila mu pokračovat v léčbě s termínem další kontroly dne 26 10. 2015; při ní mu pracovní neschopnost ukončila. Léčení zástupce žalobkyně probíhalo v domácím prostředí. Lhůta k odvolání začala běžet 7. 10. 2015. Na podkladě uvedených zjištění dospěl k závěru, že na straně žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, nebyly dány důvody, které jsou objektivně způsobilé znemožnit včasné provedení odpovídajícího procesního úkonu (odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Přihlédl přitom nejen k samotným zdravotním problémům zástupce žalobkyně, ale rovněž k charakteru úkonu i možnosti učinit jej prostřednictvím některého z koncipientů, které zástupce zaměstnává.
Námitka dovolatelky, že odvolací soud pochybil, jestliže si za účelem zjištění zdravotního stavu jejího právního zástupce v době lhůty pro podání odvolání, nevyžádal vyjádření soudního znalce, nýbrž sám (bez odborných znalostí z oboru lékařství) posuzoval jeho zdravotní potíže, nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně ve skutečnosti pouze polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž soudy při zvažování postupu podle §58 odst. 1 o. s. ř. vycházely (prosazuje, že zjištění týkající se zdravotních potíží jejího právního zástupce a jeho schopnosti činit procesní úkony byla nesprávná, resp. neúplná). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy posuzovaly zdravotní stav právního zástupce žalobkyně „ za pomoci lékařů – soudních znalců “, musely by nutně dospět k závěru, že je namístě prominutí zmeškání lhůty k odvolání, neboť žalobkyně osvědčila existenci omluvitelného důvodu. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu