ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.266.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 266/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. J., proti žalovaným 1) K. P., zastoupenému Mgr. Janem Škeříkem, advokátem se sídlem Praha 4, Táborská 619/46, 2) J. L. a 3) F. L. , zastoupeným JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Koželská 205, o 1.700.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 58/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2010, č. j. 17 Co 96/2010-145, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku ze dne 21. 6. 2010, č. j. 17 Co 96/2010-145, kterým Krajský soud v Hradci Králové potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 16. 9. 2009, č. j. 7 C 58/2008-108, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl, že žalobcem (Josefem Vašíčkem, zemřelým 7. 9. 2011, jehož je žalobkyně procesní nástupkyní; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. 33 Cdo 266/2016-200) uplatněný nárok na slevu z kupní ceny je proti žalovaným opodstatněn s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Argumenty žalovaných nevystihují jediný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Své námitky proti správnosti právního posouzení věci, že právní předchůdce žalobkyně uplatnil právo na slevu z kupní ceny v souladu s §597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), staví na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem věci, a to, že neupozornili na výskyt vady předmětu koupě spočívající ve výskytu dřevokazné houby (dřevomorky domácí) v dřevěných konstrukcích převáděného domu. Oproti odvolacímu soudu poněkud rozporuplně prosazují vlastní skutkovou verzi; jednak tvrdí, že existence vady předmětu koupě nebyla v řízení dostatečně prokázána, a současně namítají, že uvedená vada nevyšla najevo až dodatečně, neboť právnímu předchůdci žalobkyně byl stav domu znám a sami jej na možnou existenci výskytu dřevomorky upozornili. Pomíjí přitom, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Námitka, že v řízení vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobkyně měl možnost všechny vady předmětu koupě v předstihu zjistit, je při posouzení vzniku nároku z odpovědnosti za vady podle §597 odst. 1 obč. zák. bezvýznamná, neboť právně relevantní je pouze zjištění, zda vada v době plnění existovala a zda prodávající na ni kupujícího upozornil, přičemž je nepodstatné, zda o ní prodávající věděl či nikoli (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007).
Ani námitka, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, nemůže být úspěšná, jelikož na jejím řešení rozsudek odvolacího soudu nespočívá, a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že odvolací soud pochybil, jestliže se v daném případě aplikací §3 odst. 1 obč. zák. nezabýval.
Jelikož žalovaní nenastolili k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu