ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3399.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3399/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně DOMESTIK s. r. o. se sídlem Praha 6, Křenova 4383/3, identifikační sídlo osoby: 262 38 675, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 2243/7, proti žalovanému Ing. M. L. , zastoupenému Mgr. Vladislavou Kučerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá 730/35, o zaplacení částky 81.512 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 197/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č. j. 55 Co 398/2015-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.662,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Čvančary, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 6. 2015, č. j. 64 C 197/2011-78, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 43.610 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 21. 7. 2009 do zaplacení ve výši 8,5 % do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 37.902 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 43.610 Kč od 28. 2. 2009 do 20. 7. 2009 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III., IV. a V.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 55 Co 398/2015-101, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.902 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % od 21. 7. 2009 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak jej ve zbývající části tohoto výroku a ve výroku I. potvrdil (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů řízení státu (výroky II. a III.).
Rozsudek odvolacího soudu v části výroku I., jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a v nákladových výrocích II. a III. napadl žalovaný dovoláním, jež žalobkyně navrhla odmítnout, případně zamítnout.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se - podle mínění dovolatele - řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Žalovaný přípustnost dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.) vymezil jen tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, jež byly opakovaně judikaturně řešeny ve všech stupních řízení vč. ústavního odlišně“.
Údaje o tom, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe (tj. od kterého konkrétního rozhodnutí dovolacího soudu) se řešení vymezené otázky hmotného či procesního práva odchyluje, se z dovolání (posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) nepodává. Lze uzavřít, že argumentace žalovaného – přes podrobný popis geneze případu a namítanou nesprávnost zjištěného skutkového stavu, na jehož základě bylo rozhodnuto o věci, a postupu soudů v řízení - není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vykazuje vadu, kterou žalovaný včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 1. září 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu