ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3710.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3710/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně JASO-MONT s. r. o. se sídlem Jesenice, Pešičkova 562, identifikační číslo: 247 53 386, zastoupené JUDr. Richardem Halškou, advokátem se sídlem Praha 7, Partyzánská 1546/26, proti žalované K. K., zastoupené Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem Praha 6, Mlýnská 22/4, o zaplacení částky 177.235 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 24/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, č. j. 39 Co 251/2015-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, č. j. 39 Co 251/2015-85, potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 16. 4. 2014, č. j. 17 C 24/2014-15, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku 177.235 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 19. 11. 2013 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaná - zastoupena advokátkou- napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, obsaženým v podání ze dne 10. 3. 2016, jež bylo téhož dne doručeno soudu prvního stupně.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žalovaná výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnila; v dovolání (podaném v průběhu trvání lhůty k dovolání) pouze uvedla, že „žalobní nárok nikdy neuznala, když postupně namítala nedoložení smlouvy o dílo žalobcem, nedokončení rekonstrukce a znehodnocení nemovitosti.“ Má proto za to, že „se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečně nevypořádal s posouzením odůvodnění odporu a dospěl tak k nesprávnému závěru a vydal rozsudek pro uznání“.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu - obsahující správné poučení o opravném prostředku - byl žalované doručen dne 1. 2. 2016. Posledním dnem dvouměsíční prekluzívní lhůty, v níž bylo možno doplnit dovolání o údaj, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, byl pátek 1. 4. 2016 (§240 odst. 1 věta první, §241b odst. 3 věta první, §243c odst. 1, §57 odst. 2 o. s. ř.).
Uplynutím lhůty podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. se původně odstranitelná vada dovolání stala neodstranitelnou. K podání ze dne 22. 6. 2016, doručenému soudu téhož dne, jímž žalovaná doplnila dovolání po uplynutí uvedené lhůty, nesmí dovolací soud přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.21/2004). Výzva soudu prvního stupně v usnesení ze dne 5. 4. 2016, č. j. 17 C 24/2014-100, aby žalovaná doplnila dovolání o chybějící náležitosti, byla nepřípadná. Ustanovení §43 o. s. ř. totiž pro dovolací řízení neplatí (§243b o. s. ř.).
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalovaná včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předseda senátu