ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3794.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3794/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně MUDr. J. T. , proti žalované L. V. zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, o zaplacení 1.700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 81/2014, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2016, č. j. 15 Co 527/2015-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. srpna 2015, č. j. 10 C 81/2014-45, uložil žalované a J. S., aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 1.600.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), J. S. uložil, aby žalobkyni zaplatil 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalované zaplatila žalobkyni 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrokem III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 2016, č. j. 15 Co 527/2015-78, rozhodl, že ve vztahu k J. S. se odvolání do jím napadených výroků I. a IV. odmítá, ve vztahu k žalované změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1.600.000,- Kč s 4% úrokem ročně od 11. 6. 2010 do 10. 6. 2015 s tím, že její povinnost zaniká v rozsahu splnění povinnosti J. S. a co do požadavku na zaplacení 4 % úroku z 1.600.000,- Kč od 11. 6. 2015 do zaplacení se žaloba vůči žalované zamítá; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není vůbec specifikováno, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné). Tento údaj v dovolání absentuje pravděpodobně proto, že je v něm odkazováno na již neúčinný občanský soudní řád (konkrétně na §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012). V čem je spatřováno splnění přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání, jehož podstatu tvoří vylíčení vlastní skutkové verze a výhrady žalované vůči skutkovým zjištěním, z nichž soudy při právním posouzení věci vycházely. V této souvislosti se sluší připomenout, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr (v dané věci, že ručitelský závazek žalované je platným právním úkonem). Je proto evidentní, že v dovolání užitá argumentace ani nevystihuje jediný přípustný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Absence údaje o tom, v čem podle žalované spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu