ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3898.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3898/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně L. M., zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovaným 1) P. H. a 2) M. H. , zastoupeným Mgr. Jiřím Částkou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 7, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 67/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. března 2016, č. j. 22 Co 276/2015-1020, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 6 C 67/2002-924, zamítl žalobu, jíž žalobkyně a Ing. J. M. (který dne 12. 9. 2015 zemřel) po žalovaných požadovali, aby jim zaplatili společně a nerozdílně 580.000 Kč jako slevu z kupní ceny; současně rozhodl o nákladech řízení a o vrácení zálohy na vypracování znaleckého posudku žalovaným.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. března 2016, č. j. 22 Co 276/2015-1020, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do 80.000 Kč, odmítl odvolání proti výroku, jímž soud prvního stupně rozhodl o vrácení zálohy na vypracování znaleckého posudku, a ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, podali žalovaní dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.)
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není specifikováno, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. mají žalovaní za splněné. Na přípustnost dovolání totiž usuzují pouze z toho, že odvolací soud možnost podat dovolání za splnění podmínek uvedených v §237 a §238 o. s. ř. „ připustil “. V čem žalovaní spatřují splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání pak nelze dovodit ani z jeho obsahu, jehož podstatu tvoří rekapitulace dosavadního průběhu řízení a kritika procesního postupu odvolacího soudu, konkrétně výtky, že odvolací soud shledal odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nedostatečným, ačkoli odpovídalo požadavkům ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., že soudu prvního stupně nesprávně uložil, aby poučil žalobce, jak mají svá podání doplnit a jaké konkrétní důkazy k prokázání svých tvrzení mají doložit, a že soud prvního stupně neprávem osočil z nerespektování judikatury, v níž se Nejvyšší soud vyjadřoval ke způsobu určení slevy z kupní ceny. Rozhodnutí odvolacího soudu proto mají za „f ormalistické a tedy fakticky i právně vadné “. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaní v dovolání ani neuplatnili jediný přípustný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž odvolacímu soudu vytýkají, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí; pomíjejí přitom, že k případným vadám řízení dovolací soud přihlíží pouze za - zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Absence správného údaje o tom, v čem podle žalovaných spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu