ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3966.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3966/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s. se sídlem v Praha 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 649 49 681, za účasti Z. D. , zastoupené JUDr. Olgou Löblovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Lublaňská 40, o nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 150/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 24 Co 12/2016-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 16 C 150/2015-120, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2015, č. j. 16 C 150/2015-134, zamítl žalobu o nahrazení správního rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 4. 2015, č. j. ČTÚ 55 385/2014-603, jehož výrokem I. bylo ve správním řízení potvrzeno rozkladem napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25. 7. 2014, č. j. ČTÚ 8 196/2014-631/GaR, a výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2016, č. j. 24 Co 12/2006-161, odmítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro nepřípustnost ve smyslu §202 odst. 2 o. s. ř. (předmětem rozhodnutí, jehož nahrazení se žalobkyně domáhá, byla částka 3.068 Kč, tedy částka nepřesahující 10.000 Kč).
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
Žalobkyně výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnila.
Jelikož v dovolacím řízení nelze pro vadu dovolání, jenž nebyla včas odstraněna, pokračovat, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy náklady, které vznikly žalované, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předseda senátu