ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.3985.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3985/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Bc. J. K. , zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3c, proti žalované Česká developerská s. r. o. se sídlem Brno-Přízřenice, Staré náměstí 225/27a, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Horkým, advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 1844/28, o zaplacení 1.645.950 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 309/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2014, č. j. 17 Co 127/2013-278, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2014, č. j. 17 Co 127/2013-278, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2013, č. j. 7 C 309/2010-261, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 2. 5. 2012, č. j. 7 C 309/2010-209, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 1.645.950 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání a požádala o osvobození od soudního poplatku z odvolání pro svou špatnou hospodářskou a finanční situaci.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 10. 2012, č. j. 7 C 309/2010-236, žalované osvobození od soudního poplatku nepřiznal, neboť přes výzvu i opětovné prodloužení lhůty nedoložila svoje majetkové poměry.
Podáním ze dne 19. 11. 2012 žalovaná požádala opětovně o osvobození od soudního poplatku z odvolání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 1. 2013, č. j. 7 C 309/2010-261, žalované osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Závěr, že žalovaná nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, odůvodnil tím, že je podnikatelským subjektem, který při své činnosti podstupuje podnikatelské riziko, a případný neúspěch v podnikání a z toho plynoucí platební neschopnost nelze přenášet na stát formou osvobození od soudních poplatků ve věci, která úzce souvisí s podnikáním (tak jako v posuzovaném případě). Konstatoval, že poměry podnikatele by odůvodňovaly (částečné) osvobození od soudních poplatků, jestliže by se takový účastník dostal do tíživé finanční situace z důvodu tzv. vyšší moci či nepředvídatelných okolností, které nemají původ v podnikání (např. živelná pohroma nebo odcizení účastníkova majetku).
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 3. 2014, č. j. 17 Co 127/2013-278, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě s ním dovodil, že majetkové poměry žalované neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalovaná je zapsána v obchodním rejstříku s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona se splaceným základním kapitálem 500.000 Kč. Jediným jejím společníkem je Sokato, a. s. se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 1844/28, která má v obchodním rejstříku zapsaný základní kapitál ve výši 2.000.000 Kč. Z předložených dokladů týkajících se podnikatelské činnosti žalované (výpisu z účtu za období roku 2011, účetní uzávěrky s přílohou a daňovým přiznáním za rok 2011) odvolací soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2011 byla na jejím účtu vykazována částka 2.117,70 Kč, vlastní kapitál společnosti byl záporný (- 434.000 Kč), cizí zdroje dosahovaly výše 1.232.000 Kč a výsledek hospodaření běžného účetního období byl ztrátový (- 938.000 Kč); za rok 2011 jí nebyla stanovena daňová povinnost. Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že na straně žalované nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, vyjádřil právní názor, podle něhož se při zvažování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků v případě právnických osob nelze omezit na skutečnost, zda má posuzovaný účastník disponibilní peněžní prostředky, ale je nutno vzít úvahu i celkové majetkové poměry, tedy i způsobilost si tyto prostředky opatřit. V této souvislosti se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že neúspěch žalované v podnikání (vyplývající z předložených dokladů) nemůže být důvodem pro osvobození od soudních poplatků v řízeních, jejichž předmětem je vymáhání pohledávek souvisejících s podnikatelskou činností. Žalovaná vstoupila do podnikatelských vztahů, které s sebou nesou riziko neúspěchu, ztrát a dalších nepříznivých důsledků; riziko neúspěchu spojené s podnikáním (bez ohledu na to, zda podnikatelský subjekt postupoval při podnikání správně, nebo se dostal do nepříznivé situace shodou okolností nebo si ji zavinil) nelze přenášet formou úlev na stát (až na výjimky uvedené soudem prvního stupně).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že ani jeden ze soudů se v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013) nezabýval jejími majetkovými poměry a omezil se toliko na příčiny její finanční situace. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, má za to, že úvahy o podnikatelském riziku nemají oporu v zákoně a považuje je za zjevně diskriminační. Předloženými doklady splnila svou povinnost prokázat věrohodným způsobem své poměry. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku aplikace §138 o. s. ř., jestliže nezohlednil její celkové majetkové poměry vzhledem k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem jenom proto, že její nepříznivá hospodářská situace vychází z její podnikatelské činnosti. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“) a je přípustné podle §237 o. s. ř.; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. žalovaná namítá, že odvolací soud (a s ním i soud prvního stupně) dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává prostřednictvím institutu osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo.
V usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyjádřil právní názor, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě - podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko). Obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
V usnesení ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Vychází se zde tedy, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud pouze rekapituloval údaje vyplývající z podkladů, jimiž žalovaná dokládala své majetkové poměry, a aniž by je hodnotil, její žádost zamítl s odůvodněním, že je podnikatelským subjektem, jehož nepříznivá majetková situace byla způsobena podnikatelskou činností; podnikatelské riziko přitom nese sama a případné neúspěchy nelze přenášet na stát ve formě úlev z poplatkové povinnosti. Z těchto úvah dovozený závěr, že poměry žalované neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a je tudíž nesprávný.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243g odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. srpna 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu