ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.403.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 403/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. N. , zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalovanému městu Bruntál , zastoupenému JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, o odstranění vad věci, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 136/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2015, č.j. 8 Co 583/2014-570, takto:
Dovolání se odmítá .
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Radka Hudečka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 23. 4. 2014, č.j. 14 C 136/2011-495, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal odstranění specifikovaných vad budovy - stavby občanské vybavenosti, postavené na pozemku parc. č. 4045 v katastrálním území B. , obci B., a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Podle soudu prvního stupně nebyla naplněna skutková podstata §63 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 26/2000 Sb.“), protože nemovitosti spravoval žalovaným pověřený subjekt (Hospodářská správa města Bruntál, příspěvková organizace) a žalovanému městu tak při podání návrhu na provedení dražby nemohly být známy vady předmětu dražby. Žalované město neodpovídá za vady budovy ani podle §500 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“); nebylo zjištěno, že ujišťovalo dražebníka, že předmět dražby je bez jakýchkoli vad, a vady vytknuté dopisem ze 7. 8. 2009 „byly vadami při běžné prohlídce zjistitelnými, a to nikoliv jen pro odborníka či znalce, tedy jednalo se o vady zjevné“ . Právo z odpovědnosti za vady, které žalobce vytknul (v pořadí druhým) dopisem z 25. 9. 2009, zaniklo (§504 obč. zák.).
Rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č.j. 8 Co 583/2014-570, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že odpovědnost žalovaného města nelze dovodit z §63 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., protože závady, které žalobce vytknul dopisem ze 7. 8. 2009, nejsou vadami předmětu dražby v právním smyslu (šlo o projevy montovaného systému MS-OB konstrukce nosných částí). Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že odpovědnost navrhovatele dobrovolné dražby je speciálně upravena zákonem č. 26/2000 Sb., takže aplikace ustanovení §500 odst. 1 obč. zák. je vyloučena (rozlišovat vady zjevné a skryté tedy nemá v souzené věci význam). Začala-li šestiměsíční lhůta k vytknutí vad předmětu dražby běžet 25. 3. 2009 (den, kdy měl žalobce objektivně možnost si nemovitosti prohlédnout), musel by vytýkací dopis, podaný k poštovní přepravě 25. 9. 2009, být žalovanému doručen tentýž den, tj. v pátek; závěr soudu prvního stupně o prekluzi práva z odpovědnosti za vady vytčené dopisem z 25. 9. 2009 je tedy správný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. V první řadě zpochybnil závěr o zániku práva z odpovědnosti za vady předmětu dražby v důsledku opožděného vytknutí vad dopisem z 25. 9. 2009. Šestiměsíční lhůta stanovená v §504 obč. zák. podle jeho názoru nemohla běžet již od 25. 3. 2009, protože budovu nebyl s to za jediný den celou prohlédnout. Objektivní možnost věc prohlédnout žalobce nespojuje s prvním okamžikem, kdy takovou možnost skutečně měl, ale až s okamžikem, „kdy nabyvatel má objektivní možnost prohlédnout celou nemovitost jeho soubor několika budov o několika patrech, aby mu tzv. plynula lhůta k vytknutí vad od seznámení se se stavem celé nemovitosti“ . I kdyby měl možnost prohlédnout nemovitost již 25. 3. 2009, nelze – se zřetelem ke konkrétní situaci – uzavřít, že 25. 9. 2009 byl poslední den lhůty pro vytknutí vad. Dále žalobce odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, jestliže na podkladě převzatého skutku z řízení před soudem prvního stupně zčásti změnil právní posouzení věci, že neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem ohledně statiky a celkového stavebně technického stavu budovy a že nesprávně interpretoval obsah dopisu ze 7. 8. 2009 co do výčtu reklamovaných vad předmětu dražby. Závěrem navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalované město se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnilo a navrhlo, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně – shledá-li je přípustným – zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud doplnil dokazování odborným stavebně technickým posouzením „budovy D. B.“ Ing. Rostislavem Bílkem z června 2014, opakoval důkazy, které provedl soud prvního stupně, aniž by z nich však učinil skutková zjištění ( „statické posouzení objektu z 10. 7. 2007“ a „předávací protokol z 25. 3. 2009“ ) a vyšel z toho, že žalované město uzavřelo 5. 12. 2008 smlouvu o provedení (opakované) dobrovolné dražby s Ostravskou aukční síní, s.r.o. (dražebníkem), jejímž předmětem byly budova - stavba občanského vybavení na pozemku parc. č. 4045, pozemek parc. č. 4045 /zastavěná plocha a nádvoří/, regulační stanice plynu na pozemku parc. č. 4051, v katastrálním území B., obci B.. Budova s popisným číslem sestávala ze čtyř vzájemně propojených celků (objekt 1 trakt A, objekt 2 trakt B, objekt 3, objekt 4). Dražebník nebyl na žádné vady nemovitosti navrhovatelem dražby upozorněn a žalované město neujistilo dražebníka, že předmět dražby je bez jakýchkoliv vad. Dražební vyhláška obsahovala řádné označení předmětu dražby a jeho stav popsala tak, že „objekty jsou v dobrém stavebně technickém stavu,“ který podle posudku z 9. 7. 2008 vypracovaného pro účel veřejné dražby Ing. Františkem Vlčkem odpovídá „standardu obdobných objektů postavených na přelomu 70-tých a 80-tých let 20. století“ . Žalobce (vydražitel) ve stanovené lhůtě uhradil cenu dosaženou vydražením a stal se vlastníkem nemovitostí k okamžiku udělení příklepu. Předmět dražby spolu s dokumentací převzal 25. 3. 2009. Dopisem ze 7. 8. 2009 žalobce vytknul vady předmětu dražby (praskliny zdí a oken v I. a II. nadzemním podlaží budovy a konstrukční závady budovy ). Dopis datovaný 25. 9. 2009, kterým žalobce (kromě upřesnění vad reklamovaných již předcházejícím dopisem) vytknul další závady budovy, byl k poštovní přepravě u doručovací pošty v Ostravě s místem doručení v Bruntále podán tentýž den, tj. v pátek 25. 9. 2009.
Dovolání není přípustné. Otázku hmotného práva, kterou žalobce předložil dovolacímu přezkumu s tím, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, odvolací soud vyřešil ve shodě s tím, co se podává níže.
Podle §504 odst. 1 obč. zák. může nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne (srov. §583 obč. zák.). Soudní praxe i odborná literatura jsou jednotné v tom, že „prohlédnutí věci“ (stejně jako „převzetí věci“ ) představují skutečnost, která je dána objektivně, tj. bez zřetele ke konkrétní věci (zde předmětu dražby – nemovitosti), k její složitosti, charakteru nebo rozsáhlosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2175/2000, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1519 - 1520). Jestliže odvolací soud takový okamžik spojil nikoliv s prohlídkou budovy uskutečněnou před zahájením dražby (§15 zákona č. 26/2000 Sb.), ale až s předáním předmětu dražby následujícím po nabytí vlastnictví vydražitelem (žalobcem), postupoval ve shodě s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Zbývá dodat, že k zohlednění náročnosti prohlídky budovy dané jejím stavebně technickým charakterem poskytuje zákon pořádkovou lhůtu „bez zbytečného odkladu“ .
Zbylými dovolacími námitkami se dovolací soud nezabýval.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1, 3 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; to se týká tvrzení žalobce, že mu budova byla předána až 1. 4. 2009 a že dopisem ze 7. 8. 2009 ve skutečnosti reklamoval další závady (praskliny vnějších a vnitřních omítek).
Podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. může dovolací soud přihlédnout k tam vyjmenovaným vadám řízení jen tehdy, shledá-li dovolání přípustným. Jelikož v souzené věci tomu tak není, jsou bezpředmětné výtky týkající se porušení zásady dvojinstančnosti (překvapivost napadeného rozhodnutí) a nedostatečného dokazování, jehož výsledkem podle dovolatele jsou nesprávná zjištění o statice a stavebně technickém stavu budovy.
Ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o.s.ř. – nevznesl.
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalované město podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu