ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4040.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4040/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně R. S. , zastoupené JUDr. Markétou Pakandlovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Hradební 548/3, proti žalovanému V. S. , zastoupenému JUDr. Martou Fedorkovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Mostecká 290/3, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 199/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2014, č. j. 15 C 199/2014-48, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2015, č. j. 20 Co 128/2015-83, takto:
I. Dovolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2014, č. j. 15 C 199/2014-48, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2015, č. j. 20 Co 128/2015-83, se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marty Fedorkové, advokátky se sídlem Hradec Králové, Mostecká 290/3.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. 20 Co 128/2015-83, potvrdil rozsudek ze dne 10. 11. 2014, č. j. 15 C 199/2014-48, jímž Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu o určení vlastnictví žalobkyně k nemovitostem a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že „napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a důvodnost v tom, že „rozhodnutí soudů obou instancí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ (§241a odst. 1 o. s. ř.). Soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně posoudil otázku nedostatku její aktivní věcné legitimace, a na základě vlastního vylíčení skutkových okolností namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení jejího práva na vrácení daru (§101 a §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 - viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“).
Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.), opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Oproti přesvědčení žalobkyně není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť není splněn předpoklad přípustnosti, jenž žalobkyně vymezila v dovolání. Nejvyšší soud se opakovaně ve svých rozhodnutích zabýval posouzením otázky promlčení práva na vrácení daru (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 429/2003, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4080/2007, uveřejněné pod č. 22/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010, ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3776/2012, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1416/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 334/2014). Odvolací soud nastolenou otázku posoudil v souladu se zmiňovanou judikaturou dovolacího soudu. K části námitek žalobkyně se sluší (obiter dictum) poznamenat, že nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Není zpochybněním právního posouzení věci, jestliže žalobkyně na základě vlastní verze skutku prosazuje (od odvolacího soudu odlišný právní závěr), že její právo na vrácení daru se nepromlčelo.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (§243codst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 16. srpna 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu