ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.413.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 413/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Českomoravská realitní a.s. , se sídlem v Praze 4 - Záběhlicích, Hlavní 1151/4 (identifikační číslo 27127966), zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Chrustenicích 208, proti žalovaným 1) P. E. , a 2) L. E. , zastoupeným JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, o 75.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 132/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2015, č.j. 14 Co 245/2015-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.300,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miroslava Černého, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 18. 2. 2015, č.j. 28 C 132/2014-71, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení 75.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyni nevzniklo právo na odměnu za zprostředkovatelskou činnost (§774 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Právní otázka, jejíž řešení odvolacím soudem žalobkyně zpochybnila, prosazujíc, že ji právo na sjednanou provizi vzniklo, neboť uzavření kupní smlouvy s M. M. bylo „zjevně následkem (v příčinné souvislosti)“ s její předchozí činností, již byla Nejvyšším soudem vyřešena (viz níže) a – oproti názoru dovolatelky – je napadené rozhodnutí s touto judikaturou v souladu.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci – mimo jiné – zjištěno (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že žalobkyně (zprostředkovatelka) zájemci o koupi bytové jednotky (M. M.) nesdělila kontakt na žalované (vlastníky bytu), stejně tak žalovaným nepodala žádné informace o osobě tohoto zájemce, tedy neumožnila jim jednat s ním o prodeji bytu, a sama uzavření kupní smlouvy se zájemcem neobstarala. Jelikož rozsah činnosti žalobkyně byl sjednán jako nevýhradní, mohli žalovaní bytovou jednotku nabízet k prodeji sami, případně prostřednictvím jiných subjektů, aniž by tím porušili smlouvu s žalobkyní. M. M., který bytovou jednotku koupil, vyhledal žalované jako potencionální prodávající prostřednictvím volné internetové inzerce. Samotné umožnění prohlídky bytu, argumentuje odvolací soud, ke splnění závazku ze zprostředkovatelské smlouvy nepostačuje.
V rozsudku ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1593/2000, Nejvyšší soud vyložil pojem „přičinění se“ ve smyslu §774 obč. zák., jako nezbytného předpokladu pro vznik nároku zprostředkovatele na poskytnutí odměny za zprostředkování. Uzavřel, že „návrh zprostředkovatele na odměnu je opodstatněn za předpokladu, že mezi výsledkem, tj. uzavřením požadované smlouvy zájemcem s třetí osobou, a činností zprostředkovatele je vztah příčiny a následku, opravňující závěr, že nebýt snahy, úsilí zprostředkovatele, směřující k zajištění příležitosti pro zájemce uzavřít smlouvu s třetí osobou, k tomuto výsledku by nedošlo.“ (srov. též rozsudek ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2387/2008). Stejný závěr je obsažen i v rozsudku ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 33 Odo 740/2002 [„ odměna přísluší zprostředkovateli jen tehdy, jestliže tato další smlouva (zprostředkovávaná smlouva) byla uzavřena jeho zásluhou. Obstarání uzavření této další smlouvy může nastat podle okolností různými způsoby. Někdy postačí jen seznámení zájemce a třetí osoby, jindy je zprostředkovatel činný i při projednávání věci a uzavírání smlouvy“ ]. Také v dalším – v dovolání zmíněném – rozsudku ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5296/2008, se konstatuje, že ( „činnost zprostředkovatele zásadně směřuje jen k nalezení potencionálního smluvního partnera pro zájemce, jeho závazek vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy je splněn vyhledáním třetí osoby a je již věcí zájemce, zda s ní sám smlouvu uzavře. Zprostředkovatel obecně neručí za výsledek kontraktačního jednání, porušením jeho povinnosti není, nedošlo-li k uzavření smlouvy, přestože k tomu vytvořil podmínky. Na výsledek je toliko vázána odměna zprostředkovatele, neboť ta mu náleží, byl-li výsledek dosažen jeho přičiněním.“ ).
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu