ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4343.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4343/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně JUDr. Z. P. , zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem Luhačovice, Masarykova 175, proti žalované Z. H. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, o zaplacení 190.095,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 217/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 16 Co 338/2014-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 16 Co 338/2014-178, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2014, č. j. 16 C 217/2013-132, v části výroku I., jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 190.095,24 Kč, v další jeho části jej změnil tak, že žalobu o zaplacení 46.706 Kč zamítl (výrok I.), v části výroku II., jíž byla žaloba o zaplacení částky 23.171,76 Kč s příslušenstvím z této částky zamítnuta, jej potvrdil, v další jeho části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení příslušenství z částky 190.095,24 Kč, a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení účastníků a státu jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
Soudy vyšly ze zjištění, že žalovaná zmocnila žalobkyni k zastupování ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem mezi žalovanou a dalšími spoluvlastníky; žalovaná v souvislosti s tím vystavila žalobkyni dne 18. 10. 2008 písemnou plnou moc. Účastnice si za poskytování právních služeb nesjednaly smluvní odměnu. Žalobkyně podala žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jež byla vedena u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 310/2008. V tomto řízení pak podala návrh na přerušení řízení a v souvislosti s přechodem vlastnického práva k části nemovitostí na Ing. V. též návrh na vyloučení věci, která pak byla vedena u téhož soudu pod sp. zn. 39 C 66/2012. Žalobkyně se dne 11. 10. 2012 zúčastnila jednání s právním zástupcem Ing. V.. Obě věci skončily zastavením řízení. Poté, co dne 28. 12. 2012 obdržela žalobkyně odvolání plné moci žalovanou, vyúčtovala jí fakturou ze dne 18. 1. 2013 odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 224.555 Kč s určenou splatností k 1. 2. 2013. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že účastnice uzavřely dohodu o poskytování právních služeb podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jež je typově smlouvou příkazní ve smyslu §724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (§3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Jelikož se účastnice nedohodly na smluvní odměně a v případě poskytování právních služeb advokátem se jedná o příkaz úplatný (§730 obč. zák., §1 odst. 2, §22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.), náleží žalobkyni právo na mimosmluvní odměnu podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů - dále jen „advokátní tarif“ (§1 odst. 1 advokátního tarifu). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011, odvolací soud vyslovil právní názor, že právo na odměnu vzniklo žalobkyni zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tedy odvoláním plné moci (§731, §33b odst. 1 obč. zák.); teprve dnem 28. 12. 2012 žalobkyně mohla uplatnit právo na odměnu a tímto dnem počala běžet tříletá promlčecí doba podle §101 obč. zák. Protože žalobkyně podala žalobu u soudu dne 12. 3. 2013, její právo na odměnu a náhrady se nepromlčelo. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu odměny a náhrad hotových výdajů a za promeškaný čas v celkové výši 190.095,24 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II body 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Žalovaná sice v dovolání avizuje, že jím napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu, avšak ve skutečnosti dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) směřuje pouze proti té jeho části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ukládající jí platební povinnost ve výši 190.095,24 Kč. Ostatně, pokud by žalovaná napadla dovoláním i tu část výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla v rozsahu 46.706 Kč s příslušenstvím zamítnuta, nebylo by dovolání v této části subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/2001).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Zpochybňuje-li závěr odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů a za promeškaný čas argumentací, že účastnice uzavřely ústní dohodu, podle níž jí měla žalobkyně poskytovat právní služby bezúplatně, a že jí žalobkyně opakovaně o bezúplatnosti právních služeb ujišťovala, nevystihuje tím žalovaná jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Obdobně je tomu s námitkou, že ji (slabší smluvní stranu) žalobkyně (dodavatelka) před uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb neinformovala o ceně poskytovaných služeb, jež je rovněž skutkového charakteru a není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná teprve na podkladě vlastní verze skutku se snaží prosadit právní názor, že žalobou uplatněný nárok je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy a nepožívá tudíž soudní ochrany. Navíc posledně uvedený argument je v přímém rozporu s primárním tvrzením, že si účastnice sjednaly bezúplatnost poskytování právních služeb.
Oproti očekávání žalované není dovolání přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. z důvodu, že odvolací soud otázku promlčení práva žalobkyně na odměnu a na náhrady za poskytnuté právní služby vyřešil v rozporu judikaturou dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/1981, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/1984, dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1289/2007, ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2010, č. 104/2011 a č. 10/2014, resp. že tato otázka - již dříve dovolacím soudem vyřešená - má být posouzena jinak. Žalovaná proti názoru odvolacího soudu, že právo na odměnu žalobkyni vzniklo zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. odvoláním plné moci (§731 a §33b odst. 1 písm. b/ obč. zák.), a že teprve s tímto okamžikem je spojen počátek běhu tříleté promlčecí doby (§101 obč. zák.), prosazuje, že právo na odměnu a náhrady vzniká provedením každého jednotlivého úkonu právní služby, takže ohledně každého z těchto nároků běží samostatná promlčecí doba. Odvolací soud otázku promlčení práva vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1475/2008, ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1963/2010, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011), přičemž není důvodu se od ní odchylovat. Ve zmiňovaných rozhodnutích, v nichž šlo o obdobné případy, jako je posuzovaná věc, dovolací soud vyjádřil právní názor, že zánik závazkového právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb se řídí jednak speciálními zákony (zákonem o advokacii), jednak - chybí-li zvláštní úprava - obecným právním předpisem, jímž je občanský zákoník. Nebylo-li poskytování právních služeb omezeno jen na určité právní úkony (jako v daném případě), byla žalobkyně zavázána provádět vše, co bylo pro splnění příkazu nezbytné. Příkaz se tedy nesplnil postupně (prováděním jednotlivých úkonů právní služby), ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě spojené se zastupováním žalované ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Judikáty, kterými ve svém dovolání žalovaná argumentuje, na danou problematiku nedopadají a jejich závěry se v této věci neuplatní.
Bez významu jsou výtky žalované, že odvolací soud se nevypořádal beze zbytku s jejími odvolacími námitkami a že napadené rozhodnutí je v podstatné části nepřezkoumatelné, neboť k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen za předpokladu, že dovolání shledá přípustným (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro pořádek se připomíná, že soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 5. 2015, č. j. 16 C 217/2013-258, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 7. 2015, č. j. 16 Co 245/2015-277, řízení o úrok z prodlení z částky 190.095,24 Kč od 2. 2. 2013 do 13. 1. 2015 zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu