ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4405.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 4405/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně FABIÁN s. r. o. se sídlem v Plzni, Rabštejnská 1603/61, identifikační číslo 468 84 858, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova 363/33, proti žalovanému městu Cheb , se sídlem úřadu v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, identifikační číslo 002 53 979, o zaplacení 60.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 150/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 2016, č. j. 12 Co 132/2016-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. května 2016, č. j. 12 Co 132/2016-95, potvrdil rozsudek ze dne 21. ledna 2016, č. j. 9 C 150/2015-79, kterým Okresní soud v Chebu zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částek 30.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 1. 2015 do zaplacení a 30.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 30. 4. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně není přípustné. Napadeným meritorním výrokem bylo rozhodnuto o dvou peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem, kdy výše každého z nich nepřevyšuje 50.000,- Kč; v takovém případě je přípustnost dovolání třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně, bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (§238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Peněžitá plnění (plnění z titulu smluvní pokuty a plnění z titulu úhrady vícenákladů), o nichž bylo soudy v daném případě rozhodováno, přitom nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy (spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; spotřebitelem je přitom jen fyzická osoba) nebo z pracovněprávního vztahu.
Pro úplnost se dodává, že přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je „ za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam “ přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2003, ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, a ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu