ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4421.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 4421/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce M. K. , proti žalované R. K. , zastoupené JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, o 20.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 1331/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 4. 3. 2013, č. j. 54 Co 1194/2012-101, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 19. 10. 2012, č. j. 13 C 1331/2010-88, zprostil JUDr. Jindřicha Zedníčka, advokáta se sídlem Třebíč, Žerotínovo nám. 20/16, povinnosti zastupovat žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 1331/2010.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 54 Co 1194/2012-101, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Zároveň nařídil opravu usnesení soudu prvního stupně tak, že v záhlaví usnesení uvedený text „o žádosti žalobce o ustanovení opatrovníka“ má správně znít „o žádosti žalobce o ustanovení zástupce“ (výrok II.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce – nezastoupený advokátem - dovolání a požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 8. 2014, č. j. 37 Co 243/2014-122, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v tom znění, že se žalobci osvobození od soudních poplatků z podaných dovolání, doručených soudu dne 18. 2. 2013, nepřiznává (odst. I. výroku), žádost žalobce o ustanovení zástupce k ochraně zájmů pro řízení vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 1331/2010, se zamítá (odstavec II. výroku), a že se žádost žalobce o ustanovení zástupce k ochraně zájmů v dovolacím řízení o dovoláních doručených soudu dne 18. 2. 2013 a 28. 5. 2013, zamítá (odst. III. výroku).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že v daném případě není dovolatel povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, není třeba o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení rozhodovat.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto případě nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení, neboť uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, anebo je obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak - mimo jiné - jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014).
Pro závěr o zřejmě bezúspěšném uplatňování opravného prostředku nemohl dovolací soud přehlédnout podání žalobce ze dne 14. 10. 2011, jímž sám (bez ohledu na žádost JUDr. Jindřicha Zedníčka o zproštění funkce zástupce) zpochybnil jeho nestrannost při zastupování, neboť „ve zmíněných řízeních udržuje nadstandardní styky se zástupcem protistrany ve sp. zn. 12 C 49/2010 s Mgr. K.N., který velmi dobře zná exmanželku K., které opakovaně dlouhodobě poskytuje právní služby, rady, kde potom sp. zn. 13 C 1331/2010 a sp. zn. 13 C 49/2010 mají přímou souvislost s uvedenou sp. zn. 12 C 49/2010 a dalšími vedenými spisovými značkami s mojí osobou a exmanželkou u nadepsaného soudu.“ Zároveň dodal, že má jedině důvěru v advokáta JUDr. Milana Zábrže, který by jej mohl v řízení zastupovat. Je nepochybné, že se zproštěním funkce zástupce JUDr. Jindřicha Zedníčka souhlasil, neboť místo něj požadoval jiného (konkrétního) advokáta, který by jej v řízení zastupoval. Obsahově tak bylo žalobci usnesením vyhověno a jeho dovolání by nemohlo být tedy důvodné.
Je-li nepochybné, že nemůže-li být vyhověno dovolání žalobce, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno jeho povinné zastoupení.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle §241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu